Úterý, 29.07.2003

<< Zpět na přehled dní

Ráno pršelo. Noviny operativně mění předpovědi. To víme, jelikož noviny kupujeme na vycpávání a vysoušení bot. Teď má podle nich být oblačno a semtam přeháňka.

Ťapinka vstala první a uvařila kafe. Myslela, naivka, že nás aktivitou vyburcuje. Vyburcovala jenom další z těch přeháněk. Aby uchránila suchý líh před deštěm, hodila ho do kafe. Tím změnila jak suchost lihu, tak kávovost kávy. A ještě mi za to vynadala. Jak se tam tak šolichala vokolo, zjistila, že jí její pomerančový tričko zabarvilo všechny hadry. To má za to.

Program jsme si trochu uzpůsobili, půjdeme údolím Suché Belé, tam je to nádhera, tam to znám, kolem vodopádů, jsou tam hlavně nezbytné reťaze, rebríky a stúpačky. To bude fajn. Je to kratší než Piecky, počkáme, až se přežene jedna přeháňka a půjdem.

Nejbližší přeháňka skončila v poledne. Suchá Belá nás přivítala kolem jedné stánkem s kontrolou vstupenek.

Říčka měla málo vody, přesto byla spíš Belá než Suchá, zvlášť, když se hned po začátku přihnala další přeháňka v touze nám to zpříjemnit. A zpříjemňovala nám to pěkně dlouho. Kupodivu ostatní ani moc nedržkovali a šlapali statečně. Při jedné rauchpauze zhruba uprostřed začal Bobeš rozvíjet teorii, že zdejší přeháňky postrádají jeden základní charakteristický rys přeháněk - tudíž skutečnost, že se mají záhy "přehnat". Vysvětlil jsem mu, že tyto přeháňky vyjadřují fakt, že to příroda s tím chcaním už "přehání".

To už jsme byli nad většinou vodopádů, když přišla jedna obzvláště vydařená - "támhle už se to protrhává, to znamená průtrž". Vytáhli jsme igelit, onu skvělou plachtu 5x4 metry, udělali průsvitnou housenku, já vpředu, pak Ťap, Přek a Bob. Zamířili jsme na Kláštorisko, aspoň my přední tři, narozdíl od Bobše, jenž směřoval l na "Kokotisko", protože ten název byl na něj moc složitej. Způsobovali jsme tím pozdvižení (tou maxipláštěnkou, nikoli Bobšem s jeho Kokotiskom), veselí, ale taky závist kolemjdoucích výprav. Mně pršelo do ksichtu, Bobešovi zezadu na nohy. A trochu jsme se pařili, jak jsme byli už mokří. Ale jinak pohoda. Zvlášť se mi podařilo propracovat systém navigace, přede mnou kaluž, tak hlásím ...

Egi: "Vpředu kaluž, úkrok vpravo !"
Ťapinka: "Prej vpředu cosi je, úkrok vpravo."
Překližka: "Kdesi je cosi, jakejsi úkrok kamsi."
Bobeš: ... čvacht, čvacht ... "Kurva fix, to nemůžete říct, že je tady kaluž? Kdy už bude to Kokotisko?"

Kláštorisko se zjevilo vzápětí, i s hospodou, tam jsme si dali polívku. Překližka se radovala, že odtam pošle pohled. Nedala si říct, že házet v roce 2003 pohledy do schránky s logem "ČS Spoje" je trochu diskutabilní krok. Pokud vím, dodnes nedošly. Bobš proklamoval, že jednou za tejden vyleze pikolík z hospody, otevře schránku a obsah vysype do popelnice pod schodama. Asi na tom něco bude.

Dole na louce jsou vykopávky, archeologické práce na bývalém klášteře. Místní osazenstvo nás tam lákalo na návštěvu, prej za dobrovolné vstupné, aby měli na chleba, ojoj, chudáčci ubozí, jídlo maj jenom každej druhej den. Srandičky si dělali, pochopitelně. Ale slíbili jsme jim, že dneska nabeton ne, kdyby před náma chcípali hlady, leč zejtra bysme mohli jít zas okolo, tak by se o tom dalo uvažovat. Pokud půjdem, stavíme se, pokud nepůjdem, slibem nezarmoutíme.

Do kempu jsme šli výjimečně bez deště. Až dole zase začalo. Zrovna jsme s Bobešem dumali, jestli si zaplatíme ještě další dvě noci nebo jestli se na to vykašlem, však to stejně nikdo nekontroluje a beztak jim ve sprchách teplá voda neteče (prý, já tam nebyl). V tu chvíli přímo před recepcí Překližka s Ťapinou začaly kejhat: "Héj, ták tó pójďté záplátít hnéd, áť sé pák némůsímé vrácét." Tím naše dilema de facto rozhodly, když tam udělaly takovej virvajs, šli jsme a zaplatili.

Hospoda v kempu byla večer obsazená a narvaná. Vyšli jsme ven. Co už tam taky? Já razil teorii - jít na průzkum do Hrabušic. Ostatní razili odlišnou - vyvalit se k prvnímu stánku s občerstvením. Což taky obratem udělali. Táhlo tam a byla zima, slunečník moc nehřeje, v dešti už tuplem ne. A vypadalo to, že bude zase lejt. Proto jsem do nich pořád hučel: "Hrabušice, Hrabušice ...". Nakonec jsem je přesvědčil. Bohužel mi to přesvědčování trvalo třičtvrtě hodiny, což byla právě ta doba, která nám chyběla. Která nám chyběla, abychom nechytli zas ten největší slejvák. Byli jsme právě uprostřed cesty - průtrž jak bejk. Aspoň, že jsme našli tu hospodu, dali si něco teplýho, zahráli si karty a v mírném dešti šli zase zpátky.

A chrápat. Pozor, změna - tentokrát chcalo celou noc.

Dáváme se na cestu. Zatím prší jenom trochu.	Ústí Suché Belé.
To jsou ty pravé prolejzačky, reťaze, rebríky a stúpačky, to celý několikrát za sebou.

Malé jeskyně a říčka.

Průrvy, kterejma jsme museli lézt. To né jako tou postavou, to nejni žádná průrva, to mi tam dramaticky pózuje Překližka. To vostatní je průrva.
Okienkový vodopád ...	... ten se tak jmenuje proto, že nahoře je okienko, ktorým musíte prolézt.	Jsem se snažil vydat pokyn: "Vylezte na žebřík a zapózujte." Nějak moc nepochopili, co se po nich vlastně chce. Ale snažili se.
Tohle je tuším Korytový vodopád, ale moc jistě to nevím, jenom, že je tam takový korejtko.
Bobeš zdolává překážku velikosti větší židle.	Ťapinka zdolávající překážku menší stoličky.	A Překližka ve skoku. Ve skoku nad dravým tokem, který se dá normálně překročit. S rukama v kapsách.

Odpočinek. Bobeš si čistí brejle a zjišťuje, že je tam vlastně celkem hezky.
Další taková zúžená cesta.
Pohled shora jednoho žebříku dolů a rovně naproti.

Tankování vody u pramene.		Původně jsme chtěli nechat odpadky, že přijde medveď sa nakŕmiť a já si ho vyfotím. Nakonec mi to zavrhli, že zas začlo pršet.

Hit dne - Egiho maxipláštěnka. Škoda jenom, že Překližka musela vylézt, aby nás vyfotila.

Poštovní schránka nikoli na rohu ulice, nýbrž na Kláštorisku, s logem "ČS Spoje", schválně, kdy Překližčiny pohledy dojdou.

Kláštorisko, dole vykopávky, na prostředním snímku ta drahá hospoda a vpravo se nám už zas úspěšně zatahuje.

Večer v Hrabušicích v hospodě. Kdybyste se chtěli leknout, že se Bobeš nalejvá čajem, tak se neunáhlete. To je totiž už několikátej grog.

<< Zpět na přehled dní

Pokud mi (nedej Bože) něco chcete a nestačí vám na to ta slavná "Návštěvní kniha", občas mě můžete zastihnout na ICQ pod nickem "Egi" a číslem 54411361 (teď ), občas mě také můžete natrapírovat třeba na XChatu, zcela netradičně pod nickem "Egi" (momentálně teda ).

Hmm, teď mě tak napadá, nebo mi prostě napište: michal.eger@centrum.cz