Vltava pro otrlé (opět slepejší výprava)
Touhle tupounovinou se dostanete až na úplně hlavní stránku ...	(25.-30.07.2005)	... a touhle jenom zpátky na popis expedice.

Den první - pondělí, 25.07.2005

Odjezd konvoje od Grandu.

S Kraťasem na cestě z Boršova zpět do Vyššího Brodu po zaparkování aut.

Se nám v kempu zatím zbytek sestavy ubezvědomil, čili bylo relativně veselo. Obzvláště Ťapinka je nabrumlaná jako jetel.

Den druhý - úterý, 26.07.2005

Já jsem jen donašeč.

Pokusy našlapat bagáž do patřičného objemu. Našlapat, vysypat, najít svačinu, znovu zabalit, půlku vyházet, najít tričko ...

Výdej lodí a vodácký rychlokurs. Přednáška o kormidlování a o tom, kterak je háček méněcenný tvor - obvykle ženská, případně Lahváček nebo loni Bobeš. Někteří se tváří nedůvěřivě už od začátku. A mají proč ...

... slabejch osmset metrů od loděnice za Vyšším Brodem následuje první jez. Zde Radek s Evou, sice jekot, ale jinak bez ztráty kytičky.		Já a Ťapina, narozdíl od loňska se Ťap nelekla a loď nepřevrhla. Pravda, to následné přistání a vykutálení Ťapinky do vody, já vím, ale to bylo jenom takové zpestření.

Lucie na háku a Dlouhej Martin - úžasně zarputilej výraz.		Kraťas s Petrušou.

Marťan se Zuzulkou ...	... a jejich chrabrý boj s živlem ...	... bohužel nekorunovaný úspěchem.	Upravit si klobouček, konsolidovat formaci a můžeme dál.

Před Herbertovem, kde se Pepé s Lahváčkem "udělali" uprostřed řeky.

Propusť u jezu v Herbertově s dřevěným sešupem.	Radek a Eva.	Já s Ťapi.

Marťan se Zuzulkou. Dole je docela hezkej šplouchanec a pak trochu fofr mezi šutrama, ale pokud se trefíte na desku a nepřevrátíte, jde to sjet celkem bez problémů.		Dlouhej Martin a Lucie. Jejich grimasy jsou světové.

Kraťas s Petrou	a já pro velký úspěch ještě jednou s Pepém. Jenom je kvůli těm jazykům a šutrům dole dobrý, pokud jedete se zrakáčem, nechat si ho radši na špici, těžko mu v tom kalupu budete jinak vysvětlovat, kam má jet.

Tradiční občerstvovací zastávka "U Tří Veverek". Pepé se poprvé převlíká.

Na začátku Rožmberka.		Pepé už je zase "nahoře bez", jelikož se opět cvakli vo šutr uprostřed klidné řeky. Háček Lahváček tvrdí, že je to sranda.

Opozdilci.		Pepé se podruhý převlíká a prádlo si rozkládá po lodi. Háček Lahváček míní, že to před jezem není nejlepší nápad. Pepé tvrdí, že si toho je vědom. Prádlo rozložené nechává.

Hrad Rožmberk. Pod hradem jez. Pod jezem vlna. Pod vlnou Pepého rozložené prádlo. Pepé poprvé redukuje šatník.

Zbytek doby klidná plavba, dokonce i sluníčko vylezlo. Kraťas s Petrušou a Mášuchou na přídi.	Marťan a Zuzulka.	Pepé s Lahváčkem. Za Lahváčkem je vidět barely, na kterých už neleží prádlo, jež Pepé utopil v Rožmberku.	A ještě jeden dynamický záběr Jiříka Kraťase s Petrou.

Závěr v kempu "Pod Čeřínem". Lahváček promýšlí strategii nočního šourání kempem, Eva předvádí epizodu z pohádky "... sosáčkama sosáme". Pepého drží kocovina ještě od včerejška, mimoto mu nateklo do zbytku věcí, tedy je suší kolem stanu a chodí na ně dýchat.

Den třetí - středa, 27.07.2005

Prosluněné ráno. Psi snídají. Psi snídají Kraťasovu konzervu.	Zuzáč provádí hygienu.	Pepé se šmrdolí v mým tričku, svetru a kalhotách se slonama a rozhání revma.

Ťapinčina pozdní exhumace.	Radkův želví styl vstávání. Dlužno podotknout, že po ránu vypadá jako ukrutně vošklivá želva.	Skupinové foto.

První klidná etapa. Zuzulka s Marťanem a jejich ležérní způsob.	Naproti tomu Pepé s Lahváčkem už jsou zase ve při. Poprvé jako vodicí loď používám trik - nechám je sledovat žlutou stranu naší lodi, pak bleskově překřižuju na druhou stranu, tím jim žlutej flek před nima zmizí a objeví se po pravé ruce zelená loď. Pepé s lahváčkem honí žlutou loď a myslí si, že jim ujela.	Ťapinka se zubí, jak moje fligna skvěle vyšla, hádající se Pepé s Lahváčkem mizí v dálce.

Občerstvení "Na Pískárně".

Takto to vypadá, pokud háčkovi kormidelník povolí řetěz. Čuba na přídi se šklebí z neznámého důvodu.	Kotvení a konzultace před jezem u papíren ve Větřní, čekání na zbytek výpravy. Už je takovej hic, že i Cikáni se někam vypařili, a že jich tam jindy bejvá jako sraček.

Papírny a vpusť do dlouhé skvělé retardérky.

Zadák jenom drží směr a háček číhá, aby moh v případě selhání zadáka vodstrčit vod zdi. Pokud tam neuděláte nějakou pitomost a neumlátíte se vo stěny, je to jednoduchej a krásnej sjezd. Jako třeba pro nás s Ťapinou.		Nebo Marťan a Zuzulka.

Pepému tam sic Lahváček začal vnášet do řízení jakousi vlastní invenci a v nestřeženém okamžiku se pokoušel diverzně pádlovat, ale obešlo se to jenom pár škrtnutíma o zeď.

Pár nezbytných úprav a můžem pokračovat.

Zuzulka a Ťapina a Papouščí Skála a pod ní jez. Tam, jak se loni zramoval Pepé.		Nezbytné občerstvení a taktická příprava.

"Tak Ťapino, dem jim to zas ukázat, né?"		A právě jim ukazujem ...

... právě jim ukazujem, jak se to dělat nemá, hehe.

Napjaté očekávání věcí příštích. Davy chtějí vidět krev.

Kraťas a Petruša sic s útrpnou grimasou, ale držej se nad vodou.

Marťan a Zuzáč - zkušeně a s grácií.

Houfování u břehu a zároveň záchranný tým.

Pepé si holt nedal říct a i po předchozím mojem varietním čísle s Ťapinkou stále toužil jet se mnou. Kdo chce kam ...	... pomozme mu do vody. Pepé si vzal vestu, já ho pod jezem vyklopil, on pamětliv nabádání chytil pádlo, ale v té blbé vestě nemoh zastavit, svíral pádlo na hrudi a v sedě uháněl řečištěm pořád dál a dál, s tou splihlou čepicí na plešaté hlavě a trčící rukojetí pádla vypadal jak splávek.

To tak má někdo zařízený. Pepé se koupe a hraje si na splávka, ostatní mu tahaj loď.	Kupodivu, asi díky tomu dnešnímu oteplení, netváří se ani nijak extra zkroušeně.

Kemp Nové Spolí v Českým Krumlově - lidí jak sraček.

Rozbíjíme (ve smyslu stavíme) ležení ...

... následně razíme do města.

Přesněji nejprve do hospody.

Já Pepému říkal, ať si proboha na vodu nebere ty slepecký hodinky s odklápěcím sklíčkem. To je jak když hučíte do pařezu. Zas Pepého hodinky, zas jez Konopa u Papouščí skály. Jedinej rozdíl oproti loňsku, že loni tam měl následující dva dny čas 17:24.

Já vám fakt nevím, co mne tak fascinuje na focení lidí u jídla. Ale když voni dělaj takový skvělý ksichty ...

Hospoda. Levná a dobrá. Chovali jsme se slušně. Že psi rozlili vodu na kachličkách a servírka na tom hodila tlamu, za to my už nemůžem, no ne?

A noční procházka Českým Krumlovem. Ani ten jez u Jelení Lávky potmě nevypadá tak strašně.

Den čtvrtý - čtvrtek, 28.07.2005

Zase balení. Tradičně má naše skvadra kolem sebe největší herberk z celýho kempu.

Psékům Anďákovi a Mášuli je hic už teď. Popravdě se jim ani nedivím.

Kraťasovi je též hic, pročež se preventivně koupe místo nakládání lodi.	Na popudy k činnosti reaguje pouze natvrdlými grimasami.	Též Pepé tvrdí, že je třeba se náležitě osmělit a našplouchnout si cemra. Jako by něco tušili.

A takyže jo. Osudný ostudný druhý krumlovský jez (první sjízdný), Pepé s Lahváčkem kotví u břehu, barely jim plavou v lodi.	Eva s Radkem vláčí zavazadla vodou a chytají pádla. Kolem ještě ukrutně moc cizích lodí, vesměs taktéž převržených.

Zráchaní Marťan a Zuzulka ...	... znovu vykoupanej Kraťas i s Petrušou. A s lodí. A s čubou.	My se jako jediní necvakli, jenom fest nabrali, což se mne valně netýká, jelikož vybírání vody je práce háčka, pokud teda kormidelník je správnej despota a nezačne na lodi povolovat nějakou závadnou demokracii.

Dlouhej Martin s Lucií - pokus o odplutí. Drobnej incident s vrbou, pěší couvání a na druhej pokus se jim to povedlo.	Můžem pokračovat.

Průjezd (průplav) Krumlovem.

Zakotvení před Jelení Lávkou, posílám si háčka pro kofolu, občerstvení, sledování jiných nešťastníků. Na snímcích jsou průběžně vidět senzace lační tůristé a nebozí vodáci páčící kvantum lodí z vody. A jdem na to, pěkně zvostra, s bagáží, žádný s tím sraní ...

Egi a Ťapinka - foto Lucie.	Kraťas a Petra - foto Lucie. Zde je třeba zdůraznit, že tito dva byli tentokrát jediní, kteří se necvakli. Pozorné poslouchání Egiho vodáckého rychlokursu se nezapře.

Marťan a Zuzulka ...	... hrdinný nájezd do vlny a ...	... a vlastně nic.	Jen už vytáhnout loď.

Pepé s Lahváčkem, Lahváček má pádlo frajersky v lodi ...		... i tak jsou sice už za bodem zlomu, nechtěj do vody ...

... nechtěj. Ale musej.

Vypadali docela nadějně. Dlouhej Martin jim pomáhá konsolidovat a vylejt loď.

"Vystavka dastižénij naródnovo chazjájstva". Vzadu Ťapinka vylejvá opět vodu, v popředí se prsí Kraťas s Petrušou. Za nima zídka, jejímž zdoláním za účelem piva v hospodě si Pepé pro zbytek dne vysloužil přezdívku Ještěrka.	I takto se dá pod Jelení Lávkou zdecimovat loď.

Idylka při soulodi.

Občerstvovna "Marína".

Jiřík s Petrou přišli na metódu, jak konečně paralyzovat a uklidnit hemžící se čubu Mášu. Jak se furt sápe ven a zevluje po okolí, je potřeba ji vykopnout až úplně na příď, tam ji chytnou fedry, rozplácne se a dělá roztékajícího se psa. Idylka pokračuje ...

... až po jez před Zlatou Korunou. Tradice - jez, šlajsna, na břehu krvelační zevlouni. Ale kampak s tím na nás, ze čtyř lodí se nevykotil nikdo.

Ani já s Ťapinkou ...		... ani Marťan se Zuzulkou. Správnej háček slouží jako vlnolam.

Že jde o Petru s Kraťasem, to lze poznat až ze druhého dvojsnímku, jak z Petruši akčně crčí voda. Zevlouni zděšeně šplhají na stěnu.

A nakonec v závěsu za Kraťasovic lodí Pepé s Lahváčkem. Taky se v nájezdu do vlny vynořuje jenom matná Lahváčkova palice a Pepého nejasná silueta.

Trochu vybrat vodu, už ani ne moc důsledně, kemp je pár set metrů před náma.

A večerní hospoda ve Zlaté Koruně.	Lahváček vzadu je zádumčivý a naslouchá hlasům.	Pepé má na sobě zase moje módní kalhoty se slonama.

Tuším Lucie mi oplácí moji zálibu ve focení lidí při žrádle.

Pepé hamižně si uzurpující celého utopence a pod stolem ubohý hladem týraný Anďák.	Ne, kecám, na pséky se taky průběžně dostávalo a byli ládováni kostičkama habaděj.	Některý členy expedice už je potřeba i krmit.

Atakdále ataktále ...

De se spat.

Den pátý - pátek, 29.07.2005

Ráno v kempu ve Zlaté Koruně. Kdybyste taky nevěřili vlastním vočím, tak to, co má Kraťas v pazouře, to je holicí strojek. Elektrickej. Na baterky.

Proč s náma dycky to balení provází tak neskutečnej chaos? Pepé lomí rukama, nemít čepici, asi by si rval ... aha, von nemá co. Tak lomí těma rukama ...	Dlouhej Martin s Lucií.	Pepému asistuje Marťan.

Zuzulka zádumčivě kouká na plnej barel. Dle pohledu soudím, že má nějakou nepodstatnou drobnost ještě venku. Možná asi tak stan.	Ťapinka zírá. Nevím proč.

Lodní zácpa "U Maringotky". Lahváček se furt klepe jak ratlik, stojí s loďou ve vodě a k ničemu se nemá, na Marťanovu nabídku pomoci s vytažením však reaguje: "Netřep sa, tady si to vytáhnu sám."

Pepé hraje na klavír, Lucie hraje na klavír. Mimo záznam pak Pepé lamentuje, kterak svým preludiem přišel o drahocenné pivosekundy: "Vod božího rána mám teprve třetí pivo." (Poznámka - první zastávka, 12:30 hodin, hehe)

Výprava začíná pomalu, ale jistě připomínat trosky. I ti psi jsou jakýsi zdechlí, ale u těch je to aspoň čistě z vedra.

Místní špecialita - placky. Třeba s Nivou (né s Niveou). Ukrutně dobrý.		Vlastní krčma.

Z další plavby - kemp a nad ním zřícenina Dívčí Kámen.	Tak nějak to kolem Vltavy vypadá.

Vylejvací zastávka těsně před Boršovem - za protrženým a před přetahovacím jezem.

Poslední, ale fakt vopravdu poslední fotka z plavby. Za oběť pro poslední fotku vybráni Kraťas a Petruša. Jednoduše proto, že než jsem vycloumal foťák, vostatní nám zdrhli.

Kotvení a vykládka v Boršově.		Po zvracení lodí.

Intermezzo - někteří dělají pořádek ...	... jiní dělají odpočinek ...	... ještě jiní dělají píčoviny.

Další si nahřívají pupky a kozy ...		... ti, co je už uklízení omrzelo, pokoušejí se po opím způsobu zbavit parazitů.

Boršov.	Výsadek do hospody.

U jídla - Luciiny kreace s nočním režimem. Lahváček naslouchá, kterak ho kolchozníci od vedlejšího stolu hodlají v noci zlikvidovat. Já tam nejsem, já už venku vítám vzácnou návštěvu - Alloru, Bobše, paní Dentovou a Arthura Denta.

Škandální vodhalení - paní Dentová (to ešče néni ten škandál), Bobeš (ten taky je sic škandál, ale je známej jak falešná pětikoruna) ...	... ovšem první Alloří fotka na webu. A že jí to zrovna výjimečně sluší?	Kraťas s Petrušou.	Pepé nově nabyvší staré Bobšovy oděvy (to ještě netuší, že se do nich nevleze) a Ťapinka s mým uzmutým kloboukem.

To má bejt jako družnej rozhovor ...	... s panem Arthurem Dentem ...	... ačkoli to může mylně vypadat, že tam chcípl pes. Tedy Pesa. Kdepak.

Marťanovi Ťapinka vnutila můj klobouk ...	... a pak se mu drze pošklebovala, že v tom vypadá jak puchejř. Vod ní to sedí.	Pepé nepotřebuje ani klobouk, aby vypadal jak puchejř.	Pes Anďák jo. Z tohoto můžete opětovně usuzovat na Ťapinčin stav.

Den šestý - sobota, 30.07.2005

Ráno v kempu v Boršově. Pes, děvka prodejná, si moc dobře pamatuje, vodkaď se po ránu líhnou masový konzervičky.	Mášucha. Ta je líná, spořádaně leží a čeká, jestli ňáká ta konzerva fakt bude, aby se nechodila lísat zbytečně.	Nahřívání votlučenejch koster před cestou.

Kraťas byl požádán, zda by chvíli nevenčil Mášu. Kraťas venčí. Tak se pozná starý praktik.

Snídaně v bufáči.

Skupinové foto na závěr. Trosky - já to říkám furt.

Pepého extempore se zauzlovaným špagátkem u mejch gatí. Von dycky s každou fíkovinou dokáže zaměstnat neuvěřitelný množství lidí. A to tam, bohužel, nemám ten nejlepší záběr, jak mu to nakonec šikovná Lucie udělala orálně, teda jako zubama, teda jako to rozvázání špagátku, pochopitelně.

Poslední zastávka u MekDonalda na dálnici.

A kde to původně začalo, tam to taky končí - Marťan a Pepé před hospodou Eržika. Pepé má furt ty moje srandovní gatě se slonama. Jeho Stará Manželka Maruška ho jistě pochválí ...