Tou tupounovinou nahoře se dostanete zpět na titulní stranu

Bitva o Ořechov či přesněji její každoroční rekonstrukce (24.04.2004)

Hlavní zdroj informací: http://www.orechov1945.cz

Tedy se nám rok s rokem sešel. Rokové jsou vůbec divní, všimli jste si, že rok s rokem se schází taktéž každoročně?

Rok se s rokem sešel a jelikož jde zrovna o rok od loňské každoroční rekonstrukce bitvy, plyne z toho logickou dedukcí, milý Watsone, že je čas na rekonstrukci letošní.

Ach jo, plácám voloviny. Já na ty úvody nějak nemám hlavu.

Každopádně šlo o rekonstrukci bitvy o Ořechov z doby II. světové války. Zúčastnil jsem se jako divák poprvé vloni, přišlo mi to jako dobrý nápad, a nebyl jsem zklamán. Skvělá a vydařená akce, jak svým záměrem, tak provedením. Je dobře, že existují nadšenci do historie, a to i do těch ne zrovna nejveselejších etap. Též je správné, že se nezapomíná na žádnou část, ačkoli obecné tendence tak někdy vypadají.

Oč u Ořechova tenkrát šlo, to bych se už opakoval, dá se to najít na stránkách organizátorů i v mém slavném loňském zápisku, zkráceně řečeno, s osvobozením této vsi měla Rudá armáda, a to zčásti díky své mírné lokální dezorganizaci (drobný eufemismus), nemalé problémy. Pročež tam došlo k ohromné bitvě pěší, tankové, zkrátka převeliké. A to je právě ono, co si každoročně kluby vojenské historie na onom místě připomínají.

Soukromý rozdíl oproti loňsku byl (jak už jsem v mém milém deníčku předeslal), že tentokráte jsme se s přítulkyní Ťapinkou dostavili až na vlastní bitvu, tedy vyvrcholení celé akce. I tak jsme nelitovali. Více lidí, více techniky, vypilovanější organizace, jedním slovem nádhera. A já zalovil v útrobách baťůžku, vyhrabal fotoaparát a fotil a fotil.

Prosím vás, ti, kdož jste sem zabrousili z nějakého vyhledávače či přes nějaký odkaz, nejste mými pravidelnými čtenáři a vlastně nevíte, s jakým atypickým jedincem máte co do činění, neberte moje komentáře ke snímkům až tak příliš vážně, sem tam je v nich nádech ironie, eh, co to kecám o nádechu, jsou ironické a vůbec v drtivé většině blbé a stupidní, ale nemohu si pomoct, celkově to vykresluje postup a průběh akce, když si tedy právě odmyslíte tu jejich nablblost. Stáhnout balík snímků z digiťáku a naprat je jako galerii na web, to umí každej.

Snímky jsem se snažil zmenšit do přijatelné velikosti, tak, aby na nich bylo něco viditelného, leč aby i uživatelé s pomalejším připojením u toho nezhebli nudou, v průměru má jedna fotka kolem 60-70 kB, takový zkrátka kompromis. K tomu nutno připočítat, že nejsem žádný profík, že bylo hodně proměnlivé počasí a světelné podmínky, diváci vám lezou kam nemají a tak vůbec. Kde to šlo, pokusil jsem se o výřez, odretušovat přebytečného diváka nebo to holt trochu vylepšit, někde to možné nebylo. Co naplat. Na závěr jsem si vyzkoušel stránku zobrazit na modemovém připojení, po čtyřech minutách mi vstaly vlasy hrůzou (s mým účesem jsem vypadal jak mikrofón), a musel jsem to překopat a rozhodit do několika nezávislých tabulek. Teď už by to mělo být únosné.

Tedy nechme tlachů a přenesme se zpátky k Ořechovu. Právě se začíná houfovat skoro pět set účinkujících, mančaftu v historických uniformách a s historickou výzbrojí, výstrojí a bojovou technikou. Rozděleni na ruskou, rumunskou a německou armádu. Uprostřed placu mezi zákopy stojí dřevěná bouda, jež simuluje vesnici ...

Úvod. Všichni vyčkávají ...	... vlastně se teprve scházejí ...	... sjíždějí ...	... a začínají houfovat podle jakejchsi kritérií.
Účast vcelku silná, skoro pět set lidí.	Takhle se pozná profesionalita, nejen se navléct do jakéhosi hábitu, ale i vlastní vizáž tomu přizpůsobit.		Pomalu začíná mít nástup vcelku formu.
"Cože? Já že stojím u špatné party? Kdepak. To vás osmdesát je špatně."	Někdo stojí ...		... někdo se veze.
Zatím mají Němci důvod k úsměvu.	Netuší, co se na ně chystá.	Sličná slečna, ehm, jak je samice od Kozáka? Kozačka? Kozákyň?	Kozácká parta v plné parádě, malá, ale úderná.
Jako by trochu podcenil transportní kapacitu motocyklu.	A spojenecká rusko-rumunská vojska pomalu odcházejí zaujmout výchozí pozice.	Ono to vypadá, že se tady domlouvá výsledek bitvy, ale nenechte se zmást, ten je známej už předem.	Lepší blbě jet, než dobře jít.
Německá vojska, ne, to nejedou s kuframa na dovolenou, to si chystají urputnou obranu.	Německá obrněná technika.	A Rusové s tankem.	Jo jo, skutečně je lepší se svézt, dokud je klid.
Poslední dotazy, kdo kdy padne, koho kdy kde zastřelej a jiné nepodstatné podrobnosti.	Zrada, Rudá armáda už je v trapu a tohle má bejt ňáký překvápko? Tajné zásoby munice? Ne, klídek, to byla jenom barikáda z beden.	Wehrmacht ještě chvíli okouní, tuhle, támhle ...

... nakonec přece jen odchází zaujmout linie.	Hlavní rozhodčí, ehm, teda, řídící důstojník bitvy dává pokyn k začátku.	Ten další klid už je jenom zdánlivý. Němci mají celý Ořechov pevně obsazený, lelkují a vyčkávají.
Ovšem pozor, za budovami se poznenáhlu začínají objevovat první Rusové.	Začínají první šarvátky,	první přestřelky.	Wehrmacht evidentně přechází smích.
Ba dokonce to chvilkama vypadá, jako by zdrhali.	Z týlu je spolubojovníci kryjí palbou.		Sanita sbírá raněné. Ale proč teda ten spěch?
Aha, to bude ono. Kozáci. Tak to jsme doma. Ti se s nikým nemazlili.
Spojenecký předvoj vesnici vcelku bez větších obtíží obsadil ...		... a hlídal. Povšimněte si postavy vpravo vedle budovy, to je evidentně tehdejší válečný reportér, ten se objevuje i na dalších záběrech uprostřed plné palby s fotoaparátem, a to se prosím tehdy na reportéry nebraly takové ohledy.	Vybudovat obranná postavení a vesnici zpátky nepříteli nepustit ...
... ten má teď taky jiné starosti, obrněnci kryjí ústup ...	... a zbytky jednotek se snaží přeskupit.	"Haló haló, potřebuju tady další padesátku nacistů."	Jak řekli, tak udělali, už jsou tu ...
... německá armáda je ohromně disciplinovaná ...	... posil, techniky a jiného proviantu má zatím dost.	Úkolem je se opevnit a vyčkávat, z historie víme, jak to bylo, hlavní část spojenců glgá v lihovaru.

Kdo neglgá v lihovaru, glgá přímo na bojišti, prohání děvčata mezi děly a vůbec je tam veselo.	To pochopitelně nahrává nepříteli, který soustřeďuje velké síly, pěchotu, vozidla ...
... prakticky všechno, co je v dosahu.	Do toho jenom menší šarvátky, reportér si fotí pro ruský propagandistický plátek, no zdánlivá idyla.	Jenže než by jeden řekl "Švec" (německy "Schuster", rusky "Sapožnik"), krátký protiútok ...
... posily spojencům nedorazily, tak je během okamžiku vesnice opět v německých rukou.			A už nehodlají zopakovat znovu předešlou chybu.
Soustřeďují do improvizovaného Ořechova všechno, co má hlaveň, kola, pásy, pancíře. Nebo aspoň část z toho.
To se Rusům a Rumunům pochopitelně ale vůbec nelíbí. Chvíle oťukávání a lokálních šarvátek.
Ještě chvíli mají Němci převahu ...	... a drží svoje místo.	Vesnice hoří.	Exploze přímo v zákopech.
Pojednou se dým trochu rozešel, z něj se začaly vynořovat německé postavy.	Vypadalo to, že mají naspěch.	Vypadalo to, že mají hodně naspěch.

Dokonce by se dalo říct, že maj sakra velkej spěch, ...	... že to vypadá ...	... jako by prostě zdrhali.	Ovšem pozor, ne všichni. Tohle je legendární postava, všimněte si, že takovejhle maník se vyskytuje i ve všech válečnejch filmech. Jedni se hrnou dopředu, druzí zoufale ustupují, všude vřava a panika, mezi tím nasraně prochází jeden voják (obvykle seržant) se žvárem v koutku, nadává jak špaček a kulky se mu jaksi vyhýbají, nikdo nepředpokládá, že by takovej sebevrah mohl existovat, pročež na něj nikdo nestřílí.
Stáhnout se až za další linii, posbírat zbytky munice, přeskupit k obraně.			Posbírat raněné ...
... a padlé.	A nepolevuje to a nepolevuje. Všude dým, kouřová clona, střelba ze všech stran.
Vyjma reportéra, který tančí kazačok s aparátem mezi projektily ...	... se ani spojenci nijak extra nehrnou, spíš se snaží zakopat a připravit na poziční boj.	Průzkum. Tak tomuhle se říká "bejt v blbou chvíli na blbým místě".
Wehrmacht a SS se stále urputně drží ...
... zatímco to do nich pere dělostřelectvo ...		... i minomety.
Nastává rozhodující fáze, útoky obrněnců z obou stran.

Část pěchoty drží zákopy, ...			... ti vpředu se kryjí za obrněnou technikou.
Držte se, poslední šance.	"Pomalý postup, ne že nás necháte ve štychu, pamatujte, že jste naše jediná opora."		"Připraveni? Tak jdeme, krýt se za Hakly a pomalý postup. Šetřete munici."
Kupředu, máme jedinou možnost je zastavit.		Zezadu je kryjí z okopů ...	... ovšem ne vždy je na to spoleh.
Spojenecká palba slaví úspěchy, německý transportér hoří, pěchota nemůže vpřed.		Jsou rádi, že se drží tam, kde jsou.
Za kopcem už se objevují sovětské jednotky.	Když vtom, "ťuky ťuk", kdo nám to tu kutá do domečku?	Osamělý spojenecký průzkumník, který se dostal na dosah k německému Haklu ...	... jenomže zkuste se trefit za roh.
Němcům se nechce vydat bojové vozidlo jenom tak.	Ke slovu přichází pistole, která vak zklame.	A tak nezbude, než se spolehnout na údery pažbou ...	... a bajonet při boji zblízka.
Už ho dáví jak psa. Inu, muselo to být ošklivé.	To už jsou tu ostatní a bojové vozidlo je ukořistěno. (Divácky velmi úspěsná etapa scény)	Úderná dvojka s tarasnicí. S tarasnicí se v principu zachází tak, že si ji opřete o taras. Pokud nemáte taras, velitel vám určí dobrovolníka, který vám ho rád udělá, abyste si mohli zamířit. Zároveň vám slouží jako štít. Nevděčná funkce.	Zato však musíte snášet jeho nářky, když si před výstřelem nestihne včas zacpat uši.

Střední skupina vojsk útočí.	Tohle byla původně německá obranná pozice.	Dochází na ruční zbraně.
Soustředit se před rozhodující fází.	Evidentně společné obvaziště (a nesmrtelný reportér).		Přijíždějí posily.
Němci čumí. Výrazy jejich obličejů by se asi nedaly hodnotit jako nadšené. A to jako proč?	Aha. Hele drobečka.	Pomalu ve spolupráci s tanky vpřed.	Bác ho. Tohle je teprve kanonáda.
Kde je další centrum odporu?	Němci opět na ústupu, posbírat znovu raněné a stáhnout se.		Krytí ústupu.
Dochází na vzájemnou palbu vozidel. (odmyslete si prosím, tu civilní sanitku, drobný zádrhel, došlo k menšímu úrazu, což se v takové vřavě může stát)		Rudoarmějská pěchota se též kryje za tanky (ono se to tak u pěchoty dělává) a nezadržitelně postupuje vpřed.	Vcelku drsná potvora ...
... se moc nedivím tomu kvapnému odchodu wehrmachtu.	Dočišťovací operace.
Pozor ...	... zakleknout, namířit ...	... pal !!!	I v posledních chvílích, při boje muže proti muži jsou oběti.

Už to má za sebou. Smůla. Blbej osud.	Když je nejhůř, dají se padlí použít jako kryt. Není to moc etické, ale asi to nikoho momentálně nepřekvapí.	Bohužel se u tohoto typu tanku nedá poznat, jestli má jenom rozštelovanej karburátor nebo už hoří.	Ale jelikož jede, tak ten divnej dým jde asi z vejfuku.
Krok za krokem, pomalu, ale nezadržitelně.		Ke slovu přicházejí i pistole. Jeden chudák to tam nerozchodil a zůstal viset na pásech.	Vteřina na výdech.
"Je fakt po něm?"	Zatímco se na scéně opět objevuje kozácká jízda ...		... někteří už s předstihem slaví vítězství.
Sice je potřeba být ve střehu ...	... ale hlavní nepřátelské síly se vzdávají.	Dokonce i polní kuchyň přijela.	Sešikovat zajatce.
Dát tomu nějaký řád, oddělit vlastní od cizích.
Tak, jste všichni?	Mimochodem, skrčku, "davaj časý" ...	... "a do zajetí šágom v šag."
Doprovodit zajatce, aby se nám někde zase neztratili a rudý prapor zavlaje.

Už je po všem, doufám, že ten smutný výraz, že to už je jenom součást impozantního hereckého výkonu.			Tohle by měl bejt ten zbytek, ti by měli ustupovat na západ, však pomalu bitva odeznívá, aktéři se vracejí do reality a moc se jim nechce kamsi zdrhat, když mají na dosah občerstvení.
Sešikovat k poděkování publiku ...	... leč nedisciplinovanému publiku je nějaká děkovačka ukradená, proráží zátarasy (ve skutečnosti šlo o srandovní pásku) a vrhá se aspoň si šáhnout na aktéry jak z řad vojáků, tak techniky.
Wehrmacht ještě chvíli okouní, jestli se přeci jen nedočká uznání.	Nedočká. Nevděk světem vládne.	Tedy hurá, aspoň většina účinkujících to přežila víceméně (někteří více a někteří méně) se zdravou kůží.	To už je pohled od silnice, zatímco většina publika se pomalu rozchází ...
	... ti nejaktivnější tam ještě pobíhají po bitevním poli a okukují.

Tedy organizátorům a účinkujícím ze všech armád ještě jeden vřelý dík a za rok ahoj.

Budem se těšit. Vlastně to bude šedesáté výročí, tím větší důvod k připomenutí.

Jo, kdybyste někdo věděli, kdo by zaměstnal válečného reportéra, dejte mi echo :o))