Tou tupounovinou nahoře se dostanete zpět na titulní stranu

Egiho camera obscura   ... aneb návod na výrobu a použití dírkové komory (06.05.2007)

DÍRKOVÁ KOMORA !!!

Koupit si za pár korun digiťák, nacvakat tři prdele nezajímavých a naprosto škaredých snímků a pár kliknutíma myši je šoupnout na web nebo do fotolabu, to je sice technicky podle posledních trendů, ale postrádá to ten znalostní a dovednostní element ...

Zpět ke kořenům.

Todle dneska umí fakt každej.

Fotit pikslou od prášku na nádobí, plechovkou od kafe nebo krabicí od bot, to umím jenom já (plus zanedbatelných dalších pár set nebo tisíc lidí). Přičemž ovšem z fyziky a z chemie by to aspoň teoreticky měl umět každej. Ale prostě - neví, nezná, neumí, ne-u-mí !!

Já umím a hodlám tomu coby hraní obětovat tento prodloužený víkend.

A chce-li umět i laskavý čtenář, rád se podělím, jednak si tím zamachruju zase já, druhak nejsem krkoun.

Nejprve je nutno dírkovou komoru sobě zhotovit.

Existují různé sofistikované postupy, od vyřezávání z různých překližek až po užití vykuchaného a upraveného starého fotoaparátu. Moc náročné a nestylové. Opravdu vám postačí jakákoliv piksla.

Já trčel v pátek do hustého odpoledne v práci, cpal jsem nová data na server, přičemž jsem jen tak po očku sledoval monitor, ale v duchu jsem si mohl dumat a vymejšlet. A padla mi do oka jedna vhodná krabice - celou dobu jsem ji měl na očích, na stole, škatule od služebního telefonu.

Nádhera.

Rozměry snad na každou stranu o centimetřík (možná ani ne) větší, než fotopapír 13x18. To už je pořádná plachetka, na které bude něco vidět. Vevnitř vylepeno matným tmavým papírem. Na šířku tak 7 cm. Zavírací. No nic lepšího jsem nemoh najít.

Vzal jsem krabici domů a začal preparovat.

Nejdřív z kusu měkkého černého neprůsvitného plastu ze staré krabičky od pamětí vyříznout čtvereček cca 3 cm na každou stranu. A zhotovit dírku. Ta je klíčová. Podle vzorečku mi vyšlo, že bych měl mít dírku asi 0,38 mm. Se lehce řekne ... Poprosil jsem Ťapinku o sadu injekčních jehel, jestli tam nebude nějaká nulačtyřka. Ťapinka mi poctivě dosmýkala z ordinace od každé jehly jeden vzorek. Ale všecky takový bestie vyžraný ... nakonec jsem to provalil špendlíkem a zahladil 320kou šmirglpapírem. Půlmilimetrová tuha vod tužky neprojde, takže je to, tipuju, kolem těch 0,4 mm. Na pokusy uspokojivé.

Doprostřed přední strany krabice vyříznout čtvercový otvor 1x1 cm, ten překrýt touhle plastovou deštičkou tak, aby dírka byla uprostřed. Přilepit. Izolepou prozatím.

Z jiné plonkovní kartónové škatule (od jakési klávesnice) si vyříznout takovej rámeček, aby mi držel fotopapír při zadní stěně (pro fotopapír 13x18 aby byla uprostřed díra 12x17, jestli mi rozumíte). Ten jsem tam dovnitř chytil oboustrannou lepicí páskou za záhyby na širších krajích.

A ještě jsem si z té klávesnicové krabice udělal takový jako krytky. Rožky té krabičky od telefonu úplně nedoléhaly a pronikalo by tama světlo. Tak to přirazím pořádnejma deklama a chachá, jak nám to hezky těsní.

Frajeřinka je pak ještě kousek černýho plastu na izolační pásce, coby závěrka. Není to až tak nutný, ale přece jenom se s tím operuje líp, než to celou dobu držet palcem. Neb si musíte uvědomit, že kdesi v temné komoře to naládujete fotocitlivým materiálem a pak jdete teprve kamsi cosi fotit. Třeba ven na ulici, přes půl sídliště nebo kamkoliv do svého či i jiného města. Nemůžete to nechat otevřený furt. S přelepkou si špacírujete, někde bedničku postavíte, zaměříte, nachystáte, narafičíte - pak odlepíte ten "špunt", necháte exponovat, znovu přelepíte a šouráte se zpátky domů vyvolávat.

Tramtadadá, kompletní dírková komora je na světě.

Co včíl?

Tady nejsou žádný minilaby, žádný "pár kliknutí a průvodce udělá vše za vás". Nic takovýho. Hezky ručně, všechno po svým, chemicky ...

Jenže na to je potřeba fotokomora.

A kde vzít a nekrást? Copak já něco takovýho mám? Nemám.

Jedna miska - dvě kila. Pinzeta - dvěstěpadesát. Žárovka - tři stovky.

A to zase teda ne. To, kurva, ani omylem ...

Na takovýhle experimenty stačí misky na žrádlo, co se v nich dává do mikrovlnky. Pořádnej rozměr. Tolik jich bohužel doma nemáme, a i kdyby, Ťapinka by mne zahlušila jak psa. Tři jsem musel koupit v OBI. Po padesátce.

Místo fotopinzet jakýsi svorky. Dvě, každá šestnáct korun.

Žárovka červená jakási. Prej "párty žárovka". Mně to přijde jak z bordelu, kdyby teda v bordelu používali žárovky 15 W. Dalších padesát.

To máte necelý dvě a půl kila na komplet experimentální vybavení.

Jasně, eště chemikálie a materiály, jenže to už je spotřeba a to nevokecáte.

Nejlevnější pozitivní (nebo univerzální) vývoku, litr. Třicet až čtyřicet korun. Ustalovač kyselý, taky balíček na rozmíchání v litru. Dalších třicet nebo čtyřicet, podle toho, jak hamižnej je vobchodník. Na nějaký přerušovače nevěřte, na to se můžete vysrat, do prostřední vaničky nalijete vodu a po piči.

A štůsek 25 fotopapírů 13x18, dejme tomu za stovku a něco.

A můžete si hrát a hrát a hrát.

Fotokomora je na světě.

Prakticky:

Dobrý je si komoru nějak odseparovat od okolních vlivů, byť se to rodince nemusí líbit. Mně tam Ťapinka zatím rozsvítila pouze jednou, a to ještě jen s jedním nenaexponovaným papírem v ruce, zbytek jsem měl schovanej. Jinak bych už asi o Ťapince hovořil v minulém čase. Povolte si žárovku, nebo si dejte na dveře signalizační praporek.

Ta červená bordelová žárovka není přímo určená pro fotokomory samozřejmě, fotopapír se s ní až tak úplně rád asi nemá, při přímým zásahu ho osvítíte jako nic. Ale když jsem lampičku nasměroval k zemi a strčil to celý pod umyvadlo, vidět tam moc není, ale dostatečně na to, abych se nezabil a našmátral, co potřebuju (na té fotce je to notně nadsazené). I tak, pokud otvírám celý balíček fotopapírů, dělám to se zhasnutou lampou.

Jo, a proč pořád mluvím o papírech a ne o filmu?

Na hovno je vám film. Snímat můžete rovnou na fotopapír. Sice to trvá delší dobu (řádově v minutách), ale je to nejdostupnější, můžete si s tím hrát pod červeným světlem (s filmem ne), dostanete negativní snímek rovnou na papíře. Z toho buď uděláte kontaktní kopii (připlácnete znovu na papír, zatížíte sklem, prosvítíte), nebo si to sejmete na scanneru a dál si hrajete v počítači. Prosté, účelné. Nejvhodnější jsou RC papíry, to je na jakýmsi švindlpapíru, nemusíte složitě leštit, připlácnete jenom na kachličky, nebo ještě jednodušeji položíte na noviny a necháte uschnout. Žádný moc sraní s tím.

Pro ty, kteří nemají vůbec žádnou zkušenost:

1) Zhasnu, po hmatu rozbalím balíček papírů, vyndám jeden, balíček pečlivě uzavřu a odložím.

2) Dám papír do dírkové komory, k tomu už si můžu lehounce červeně přisvítit. Pečlivě zadekluju.

3) Jdu kamsi a exponuju. To už je na vyzkoušení. Když je po vyvolání papír bílej, chce to dýl. Když je úplně černej, musíte času ubrat. Mně se s tímhle modelem za tohodle počasí zataženýho osvědčily plus mínus čtyři minuty.

4) Vrátím se do komory, zarýgluju se tam, rožnu červený světlo. Vyndám fotopapír z "fotoaparátu" a vyvolávám. Teď bacha - nesmí se vám dostat především ustalovač do vývojky, pokud možno ani naopak. Proto jsou tam tři misky.

5) Vezmu papír, strčím do vývojky, "pinzetou" do toho ďobu, aby to bylo furt ponořený. Nechám minutu a půl až dvě. Bez diskuse. Přeexponovanej (černej) snímek stejně dřívějším vyndáním nezachráníte, na prokreslení je to potřeba.

6) Poté vezmu a přehodím do prostřední vaničky s vodou, pinzetu od vývojky odložím k vývojce !!

7) Vezmu pinzetu od ustalovače, tou lapím fotku z vody a plácnu do misky s ustalovačem. Zas do toho špejchám, abych to celý dostal pod hladinu.

8) Po cca minutě si můžete krátce posvítit tím červeným světlem na hotovej snímek zblízka, po třech minutách si můžete na chvilinku rožnout i velký světlo. Ale fakt na chvílu. Jenom tak, abyste ukojili netrpělivost.

9) Snímek v ustalovači obrátím obrázkem dolů, tak bude spíš ponořenej. Nechám deset minut. (Samozřejmě se vám můžou naštosovat a můžete jich v ustalovači mít naráz několik, jenom sem tam zamíchat a zakvedlat tím).

10) Po ustálení snímky hodím do umývadla plnýho vody a nechám půl hodiny prát s pomalým přítokem čurůčku studené vody.

Toť vše. Pak to vezmu a dám někam uschnout. V případě těch RC papírů fakt stačí položit na noviny (zadní stranou, ne vlastním obrázkem).

Takto získáte negativní (a stranově převrácený) obrázek:

Pak máte v zásadě, jak už jsem říkal, dvě možnosti: buď si to nascannovat, v počítači upravit a poslat na zhotovení zvětšeniny třeba někam do fotolabu, nebo si uvedeným postupem (na další fotopapír, zatížit sklem, experimentálně prosvítit bílým světlem, znovu vyvolat) urobit kontaktní kopii.

Přiznám se, že sice sklo mám a papírů taky zásobu, ale ke kontaktům jsem se za ty dva dny ještě sám nedostal.

Nicméně oběma postupy získáte krásný pozitivní obrázek nezaměnitelných charakteristických rysů.

Užijte si.

Kliknutím na náhled si otevřete stránku s výsledky obrázků v novém okně ...

No a to by bylo asi tak celý ...

Pár dalších ukázek výsledků: