Expedice Malbork
Touhle tupounovinou se dostanete až na úplně hlavní stránku ...	Foto 2. dne (02.07.2004)	... a touhle jenom zpátky na popis expedice.

Zbytek cesty a příjezd do Malborku

Přestup na nádraží ve Tczewe. Není tady zhola nic.	Jenom my. Za mnou právě odjel vlak s nafetovanýma technařema do Gdynie.	No, nic, maj tady třeba nádražní budovu. A hodiny. A peróny. A vystavenou ...	... historickou mašinku. Ale to už je fakt všechno.

Příjezd do Malborku - hrad z vlaku.	Nádraží.	A zas to kafe z automatu.

Prohlídka vlastního hradu - tuze moc fotek, který jsem tam naplácal.
Bodejť by ne, když se kvůli tomu celou tu dálku táhnu.

Příchod k hradu a první záběry od příkopu a zbytků opevnění.			A zuřiví reportéři.

Kulinářská vložka - Egi míchá vejce na břehu řeky Nogat. Přímo pod hradbama.

To se už tak pomalu vydáváme na prohlídku hradu - příkopy ...	... hradby a příkopy a taky střílny a vůbec takovej balast. Dřív to bejvalo doplněný eště o vodu. Cvičně.	Brána. Famózní věc. Dole železný hroty, který případnýho útočníka připíchly k dlažbě, pokud měl náladu se ještě hemžit, mohli ho decentně prošpikovat šípama z bočních střílen a seshora polejt něčím ukrutně příjemným - třeba žhavou smůlou. Nebo jenom žhavým volejem.	Není divu, že z teho jakejsi asi svatej ztratil hlavu. A ruku. A pár dalších orgánů. Asi to bude svatej, malomocnýho by si nepřibili na zeď.

Studna na spodním nádvoří. S vodovodem. A s přímým odtokem přebytečné vody do příkopu. Docela chytrý na tehdejší dobu. Ten pinďa vpravo, to je náš průvodec.	To má bejt reliéf, že z tej studny glgá hlavně "Velkej Mistr" bo jak, to byla taková tuze důležitá funkce u křižáků, něco jako náčelník. Proto tam měl i vlastní kapli a různé jiné legrácky, třeba kapelu, která mu šla zašmidlat vždycky, když si ve dvě ráno vzpomněl, že se chce jít do kaple pomodlit. Tak jsem to aspoň pochopil.	Skvělá výzdoba místnosti, kdo by se šil s nějakejma závěsama? Stačí je namalovat. Geniální myšlenka. Ten krb je pravej. Aspoň myslím. Ale klíďo může bejt taky jenom namalovanej, měli tam celkem chytře promakanej systém centrálního vytápění (bavíme se o nějakým čtrnáctým až šestnáctým století), maník ve sklepě topil a soustavou průduchů šel teplej luft do zbytku hradu. Zajímavá byla i regulace - sundám deklík z průduchu, je teplo. Zadekluju, nehřeje.	Chodba. S jakejmasi stropama.

Zas jeden takovej sál. Tady maj nad krbem kulu ve zdi, jenom jsem si ji zapomněl vyfotit, to prej kdysi při jakýmsi obléhání nějakej zmrdík nepřítelům nabonzoval, že tam bude večer glgat ten Velkej Mistr, pročež na něj durch vokno udělali atentát. Mistra netrefili a zrádce tuším pověsili. Ale gulu tam maj furt.

Výstavka jantaru - sakrální předměty a ozdobný skříněčky ...	... a šachy a kdovíjakej herberk ...	... plus takovýdle škatule. Má to prej tvar sarkofágu. Pročež se to jmenuje "Szkatula twaru sarkofagowego".

Velkej model a situační nákres, jak to vypadalo tenkrát, než jim to spadlo na hlavu. Ono to teda nespadlo celý samo, to jenom částečně, ale dostalo to nehezky na prdel zvlášť za II. světové války.

Prápory.	Dobová malůvka, jak Malbork obsadili Poláci a křižáci se smutně a hlavně marně dobejvaj zpátky dovnitř. Jen nevím a z výkladu jsem nepochopil, nakolik to byla pravda a nakolik legenda.

Výstavka zbraní - tehdy se ale uměli roztomile mordovat ...	... brnění pro koňa. Těm taky chystali všelijaký dobrůtky, jako třeba speciální halapartnu, kterou se nepřátelskejm koním za běhu sekaly nohy. Z koňa bez noh pak takovej rytíř spadl a druhou stranou té halapartny ho vodzátkovali a naporcovali jak konzervu. Velmi milé.

Všelijaký mlátičky a přilby, to jako čím vším se dá rozbít palice a jak se proti tomu aspoň chabě bránit.	Nebo brnění. Někdy mohlo pomoct.	Ne ale vždycky.	A brnění nebrnění, na párání ležících nepřátel měli ještě takovýdle spejšl vynálezy. To muselo bejt tuze příjemný.

Zpět na nádvoří - přehlídka nebo výstavka Velkejch Mistrů, něco jako "Open Air Síň Tradic".	Průchod do další části - Velkého Hradu. Zase další vlna bran, padacích mostů ...	... zase další vlna příkopů (dříve naplněnejch vodou), hradeb, věží a střílen.	A nad bránou rytíř. Buď jenom ozdoba, nebo dost možná tehdejší dopravní značka.

Kriminál. Útulno, co? Vocaď jim prej kdysi kdosi v přestrojení za bachařa zdrhl. Víc nevím.

Ukázka dobové ražby mincí. Maník stojí, dělá čulibrka pro tůristy, razí z plechu mince a pak to v pytliku prodává jako suvenýry. Ano, také jsem Ťapince a máti koupil, když už to mám až pod rypákem, není nad to - přidat si zátěž hned první den.

Kuchyň. Mno, mikrovlnka a myčka maj jistý výhody.

Vokno.

Další takovej ohromnej sál, tady zasedali rytíři a jiná verbež, vono se to nezdá, ale na to, jakej to byl temnej středověk, tak tam údajně měli docela demokracii a vo důležitejch věcech snad i hlasovali.

A spousta chodeb po okraji budovy, arkády se to jmenuje? Myslím, že jo. I kolega architekt mi to potvrdil. No holt taková starobylá pavlač.		To má taková arkáda vulgo pavlač vokna do dvora s podpěrama, na každé podpěře je sloupek a na každým sloupku pár panďuláků. Na každým jinejch. To si s tím někdo vyhrál.

Těch pavlačí čili akrád a tím i voken, čili potažmo sloupků a na nich panďuláků je kolem dokola jako sraček. Fuj, to bych nechtěl dělat, tohle je jenom zlomeček.

Na nádvoří další, rezervní studna ...	... s kovaným ftákem navrchu.

Spojovací chodba odkudsi kamsi. Na tom druhým kamsi byl krásnej výhled ...	... zcela netradičně na opevnění ...	... a na vežu.

Důležitý zařízení - hajzl. Opět důkaz důmyslu tehdejších stavitelů. Takovejdle záchodek je hezky ve druhým patře, pod ním deset metrů lochna a produkty padaj rovnou do vodního příkopu, odkud je proud volně unáší v dál (teda když tam ještě byla voda). V hradu je čisto a ještě to znepříjemňuje život potencionálním útočníkům, kteří se těma sračkama musí brodit. Jenom bych teda nechtěl bydlet po proudu.

Výstava sakrálních předmětů - tady přenosná monstrance ...	... decentně ohnilá půlka Ježíše z ňákýho starýho oltáře ...	... a další oltář. Na bocích vidíme výjevy z porcování jakýhosi svatýho. Svatej byl právě proto, že ho jacísi pohani machometánští naporcovali, jelikož jim rval ty svoje zmaty do palice místo těch jejich zmatů. A tento vztah mezi náboženstvíma přetrval dodneška.

Vstup do hlavní kaple - na bocích portálu jsou vyobrazený ty biblický panny, co měly čistit ty lucerničky. Pět se jich šklebí blahem, že čistily, a pět je nakrknutých, že na to hodily vosram a to se jim vymstilo. Jenom na fotce to není vidět, ale to je drobnej detail.	Vokno v kapli.

Kaple ...	... ještě od války pobořená ...	... vlevo dole Káča a Rob zaujatí prohlídkou.

Kostelní lavice / sedačky / klekačky / stojačky. Polohovatelný. Von třeba takovej rytíř v tem plechovým džindresu si moc sedat nebo klekat nemoh, tak si zvednul podprdelnik a stoupnul si tam. Jeden, asi nějakej nevoblíbenej, tam měl pod sedátkem vyřezanýho nějakýho čerta nebo skřeta případně ópic. To znám, to jsme dělávali na základce taky.

Chodbička na vežu. Tam je potřeba znova zaplatit.	Starý schodiště. To je jenom fotka, teď se chodí po novým, moderním, s panelákovým zábradlím a betonovejma překladama.	Pohled z veže na kus města a řeku.

Pár pohledů z věže na hrad. Ty rozvaliny vpravo, jak jsem pochopil, ty jsou nechaný záměrně.

Vrcholové foto na věži - a už jsme toho měli plný zuby. Pryč pryč.

Ještě pár záběrů z protějšího břehu, pod tou prostřední věžičkou na pravém snímku jsem ráno smažil ta vejce.

A pokračování v putování, tedy začátek pěší cesty do Gdaňska.
Egiho zkratky a nefunkční nádraží.

Křížek v poli. Ofanglenej a nazdobenej. To je nějaká místní móda, takový tam maj všecky.

A právě kousek za tím křížkem jsme na chvíli sedli a dumali. Nevím, jak kdo, ale já vydumal - vezmem to zkratkou. Mezi poli. Ono to teda popravdě bude o dva kilometry delší, ale aspoň to nebude tak fádní. Možná jenom krapet horší cesta. Copak o to, zpočátku byla pevná, štěrková. Pak se sem tam objevilo bláto a kaluž. Úměrně houstnoucím loužím ubývalo původního štěrku. Inu zkratka.

Jednu chvíli to vypadalo, že máme se zkratkou po žížalkách a snad se budem vracet, jestli na té ceduli bude něco o soukromým pozemku. Naštěstí to byl jenom zákaz skládky.

Na ceduli nebylo nic o sokromém pozemku, pročež jsme mohli pokračovat ve zkratce. Jenom toho štěrku zase ubylo. Mno, ono toho ubylo víc. Tohle je ještě luxus, aspoň koleje od traktoru, místy nebylo ani to - roští, vodní příkopy a kopřivy a bodláky po ramena. No co co? Zkratka. Tudy je to sice dál, ale o to horší cesta.

Večer jsme se jaksi doplácali do Nowego Stawu. Přičemž jsme zjistili, že to jsme mohli zůstat rovnou v tom poli. Nemaj tam lautr nic. Jenom kostel pro jakékoliv praktické využití nevhodnej ...	... malé náměstíčko s autobusovejma zastávkama a i autobusama, který nám naštěstí ujely ...	... a jednu hospodu, která byla sice "czynna", leč samoobsluha a ještě nekuřácká. Tedy nepoužitelná.

Jelikož Bobeš s Kachnětem meli furt zaječí úmysly a pomejšleli na ústup, nechal jsem se ukecat, abysme šli na nádraží a kousek případně někam popojeli. Furt jsem koumal, jak jim to zatrhnout. Situace se naštěstí vyřešila sama - mezi rezavejma kolejema rostla tráva a křoví tak po kolena, z čehož bylo jasně patrno, že v nejbližších dvou hodinách odtud nic nepojede, stejně jako poslední dva roky, možná dýl. Po romantické zkratce, kdy jsme se prošli na náměstí a zpátky, abychom se ujistili, že nám skutečně všechno ujelo, pak jsme se zase vrátili sem a vydali se směrem od městovesnice po kolejích, kde jsme za zahrádkama našli plácek, zalehli a spali.