Expedice Malbork
Touhle tupounovinou se dostanete až na úplně hlavní stránku ...
Foto 4. dne (04.07.2004)
... a touhle jenom zpátky na popis expedice.

 
Ráno. Rob po ránu vařil kafe a učil se u toho polsky z krabičky cigaret. V pozadí rozpadlá maringotka jakožto integrální součást kempu.
Kachně buď klepoucí kosu nebo se šíleně těšící na kafe.
Egiho snídaně, další překvápko - lančmít.
To je naše hnízdiště.
Sbalení ...
... skupinové foto a odchod.
Patrně jedinej pás lesa v celým severním Polsku, podél pobřeží. Taková dlouhá nudle. A v něm, tramtadá, taky všichni komáři z celýho severního Polska. Káča na sebe leje kýbl repelentu a Rob domlouvá komárům: "Su našplíchanej, vole, nemáš čuch?"
Les. Řeknete si - co je na něm zajímavýho? Zajímavý je právě to, že tam je.
Jdeme. Furt tím lesem. Grandiózní.
Už nejdeme. Les obsahuje nejen komáry, nýbrž taky ...
... borůvky.
Žaba. Originál polská.
Todle už jsem viděl jednou v Estonsku. To takhle vezmete starej socialistickej pionýrskej tábor, sem tam tam přiboucháte nějakýho toho Krista na vrata, kříž vedle jídelny a hups - máte prázdninovou církevní modlitebnu. Recyklace.
Zatímco tam šaškuju kolem ex-pionýrskýho ex-tábora, Káča s Robem odpočívaj. Těžkej úděl fotografa.
Zase čápi, tentokrát ve vesničce Mikoszewo, na břehu Wisly. Hele, nevyžaduje von ten čáp nějaký čistý prostředí nebo tak něco?
V Mikoszewe mají ovšem nejenom čápy, nýbrž taky obchod s pivem, kterej se hrozně líbil Bobovi, ...
... poštovní schránku, která se děsně líbila Káči ...
... a takovej moderní kostel popsanej bezva údernejma heslama.
Pak je tam už břeh řeky, u něj cedule ...
... a za cedulí přívoz. Ale né takovej ten malej a starej, kde se nějakej obstarožní Cháron odpichuje bidlem nebo ručkuje po špagátě, tenhle je na auta a autobusy ...
... a z břehu na břeh ho tahá remorkér.
Jo, pro pěší je taky.
Kotva. Asi kdyby bylo potřeba zastavit na půl dne uprostřed řeky.
Už si to šinem na druhou stranu. A zase se zatahuje.
Tohle je prosím Wisla. A mraky nad Wislou. Wisla pěkná, mraky nic moc, aspoň pokud pod nima stojíte.
Fajn, jsme na druhém břehu. Vykládka.
Remorkér se otáčí, začíná pršet.
Já si ještě fotím orientační tabuli, abych ji měl ve foťáku po ruce, prší mi na záda, Bobš a Kača dávno zahli kramle pod nejbližší zastávku.
Leje jak kráva.
Pročež na té zastávce sedíme dobrý dvě hodiny.
Za zastávkou je "Budynek do rozbiorki", čili k demolici. Chvíli koketujem s myšlenkou, jestli by se tam nedalo přespat. Zavrhujem.
Na chvíli přestalo pršet, zase duha. Berem zavděk autobusem a popovážíme se do vesničky Sobieszewo.
Kostelík v Sobieszewe.
A pontonovej most, taktéž v Sobieszewe. Přes ten zejtra pojedem, ale teď to ještě nevíme. Geniální je to, jak při jízdě autobusem musí všichni cestující sedět, jinak musí vystoupit, přejít pěšky a tam na ně autobus zase počká. Zní to divně, ale je to logický, drncá to jak v oraništi a u těch starých Ikarusů máte pocit, že proletíte střechou jak Faust.
Prozatím přes žádnej ponton nejedem. Prošli jsme se ještě do další (volně přecházející) vesnice Górki Wschodnie, tam jsme se usadili u cesty při západu slunce a s výhledem na přístav. Tam jsme si demonstrativně uvařili kafe a počkali, až vypadnou jacísi vopruzáci s autem a s motorkou. Posléze jsme se odebrali za nedaleké roští a kousek za hranicí rezervace si ustlali. Bobeš se nám s nádhernou samozřejmostí opět nakvindoval do stanu.