Velikonoční Skalička (aneb Hadi, štíři, Pionýři)
Touhle tupounovinou se dostanete až na úplně hlavní stránku ...	(16.04.2006)

Neděle, 16.04.2006 ... Hadi, štíři, Pionýři ...

Tak jsme chtěli vyrazit hned na Velikonoce někam aus. Jenomže jsme se furt pro tisíc fíkovin nedokázali zmobilizovat a zaktivizovat. Což je mrzuté.

Alespoň tedy na jednodenní vycházku nám to vyšlo.

To jsme chodívali kdysi s oddílem, tedy pionýrským, na víceméně tradiční první echt jarní vejlet k partyzánskýmu pomníčku u Skaličky. Vono na svatýho Jiřího (24. dubna, to je sice až za tejden, ale to jsem zase jinde) v komunistické mutaci kalendáře připadalo cosi jako Den PO SSM či kýho čerta. Se říkalo, že "Na svatýho Jiří vylejzají hadi, štíři, Pionýři". Ovšem je to zhruba na výročí osvobození Brna, pročež se to vždy úhledně zabalilo a posloužilo jako úlitba bolševikům. Kdyby měl někdo hemzy na naše nedostatečné zaujetí, mohli jsme vesele argumentovat: "Cóžé? My že sme málo činili propagandu? Pche, na Den Pionýrů jsme byli u partyzánskýho pomníku, volové. Teda soudruzi."

Nevím, na té skupině jsem před tím Velkým Listopadovým Kapitalistickým Pučem pobejval jenom krátce a pak šla i tahle (snad jediná) tradice do hajzlu, což mi teď zpětně připadá i škoda. Partyzáni jsou partyzáni, ač si je bolševik snažil přisvojit vší mocí, maj s komunistama veskrze hovno společné.

Čili jelikož jsem tam nebyl dobrejch patnáct let, byl to vhodnej směr ... z Drásova do toho vleklýho hnusnýho kopce (pochoutka pro Ťapinku), pak vrchem přes planinu, jednou ztratit značku, skrz údolí zase nahoru a ještě jednou dolů k pomníčku, a pak zpátky přes vlastní obec Skalička a přes Všechovice. Ostatně v těch místech jsme byli letos poprvé na běžkách, taky takové fiasko.

Hadi, štíři, Pionýři ... sýček, slepýš, pyl.

Štíři, Pionýři a sýček se nekonali, pylu stále poskrovnu, had všehovšudy jeden takovej nedomrlej, neboť to byl slepýš, což je vlastně ještěrka. Ovšem pro Ťapinku ukrutně milá hračka. Tož tak.

A hezky jsme si cestou zpátky před Drásovem zmokli. Možná se neměla Ťapina tak dlouho válet na těch kládách. Nebo možná já jsem neměl fotit každou pitchovinu. Vím já? A v Drásově je hospoda, na níž je napsáno "Restaurace", cedule, že tam mají dvě polední menu, honosnou hogo-fogo gáblkartu za dveřma, a přitom v nedělu nevařijou a nemaj ani blbýho utopenca. Pročež se Ťapinka sušila čajem a ... a jsme jeli zase domů.