Expedice Pobaltí 2002
(17.07.2002 - 05.08.2002)

Egi + Ťapinka

Takže co je to vlastně probůh za hrůzu? Kde jsme to zase byli? Co jsme tam zas hledali za štěstí?

O prázdninách je třeba si vzít dovolenou. Teda já, pracující, dovolenou, Ťapinka, studentka, si nebrala pochopitelně nic. Co ovšem s dovolenou? Sedět doma, to umí každej. Jet se válet jak ta bachyně do Chorvatska, to umí skoro každej (ti ostatní jedou do všelijakejch Itálií, Francií a podobnejch nesmyslnejch zemí). Tak takhle taky ne. Sedět doma ne, do Chorvatska taky ne, do Francií a Itálií tuplem ne, tak kam? Na Sibiř. Na Sibiři je pěkně, nejsou tam turisti. Jenže Sibiř patří do Ruska, Rusko chce víza. To by problém nebyl. Problém nastane v okamžiku, kdy Pierce, kterej se má výpravy zúčastnit a víza zařídit, lehne až skoro zdechne. Teda fakt jenom skoro, ale my byli bez víz a bez Pierce. To je taková běžná situace s Piercem. Minule jsme chtěli na Ukrajinu, to zase víza zavedli tak, že jsme je na danej termín nestihli vyřídit, skončili jsme v Rumunsku. Takže tentokrát byl Pierce zase mimo, ve špitále, tak co my? O Pobaltí jsem hodně slyšel, dlouho uvažoval, ale nikdy ho nerealizoval, buď se namanulo něco lepšího, nebo mi do toho něco přišlo a nejel jsem nikam. Hmm, tak co, čas je, jet kam jinam moc nemáme, tak hurá na Pobaltí.

Víceméně jsme se na to rozhodli asi týden před odjezdem, posháněl jsem po Internetu informací, co to šlo, vybavil nás mapami, víza jsme nepotřebovali, Ťapince se myšlenka zalíbila, jelikož nejvyšší tamější hora má něco přes 300 metrů, jedem - Litva, Lotyšsko, Estonsko, možná si odbočíme do Finska. A jak řekli, tak udělali. Souhrnně bych jenom řekl, že díky popisům jsem očekával hodně, ale skutečnost byla ještě lepší. Tyto tři země jsou naprosto super, očividně se zbavili toho špatného, co jim zbylo po "Sovětskom sajuze", zůstal jim takovej ten trochu ležérní a flegmatickej přístup, jinak krajina krásná, města taky, peněz moc netřeba, prostě pohoda.

Nehodlám se tady unavovat poskytováním detailních vyčerpávajících informací, to už udělali jiní, tak se s tím nebudu zdržovat, stačí odkaz, ne? Já se omezím na naše zážitky a poznatky pro pobavení obecenstva a laskavého čtenářstva. Tak jdeme na to.

Deník - po dnech rozepsaná cesta

Foto - taktéž po dnech

Zdroje - odkud jsem čerpal

Zjištěné - informace, které stojí za přečtení o jednotlivých místech

Ale to ještě není všechno, ještě budu doplňovat a upravovat.

Egi