Sobota, 26.07.2003

<< Zpět na přehled dní

Kde mám začít? Asi by to bylo nejlepší od začátku. Třeba jsme se sbalili. Třeba jsme nakoupili. Třeba jsme se (zcela netradičně) pohádali. Ťapina při nákupu protestovala, že "Trenčianský párok jemný s fazuľou" né. Já si vydupal, že "Trenčianský párok jemný s fazuľou" jó. Ťapinka si k tomu vybrečela ještě lečo. No dobrá. Dobalili jsme, předali hlídačí a venčicí službě Véřře klíče od bytu a psy. A jeli jsme.

Pro úvod jsme jeli jenom šalinou. Na Malos (pro venkovany jako třeba Pražáky - Malinovského náměstí), kde jsme měli mít sraz s Bobešama v Hospůdce Za divadlem. Vylezem z tramvaje a vydáme se na cestu k hospodě. Ukazuju Ťapince, jakej je Egíček prozíravej, přece se nebudem scházet někde na lavičce, třeba támhle, jak sedí ti dva houmlesáci, my máme hezky sraz v krčmě. Omyl. Ti dva boveráci jsou ve skutečnosti Bobeš s Překližkou, kterejm se zdálo, že na hospodu je ještě brzo, to vod Bobeša slyším poprvé. Třeba by ani tak brzo nebylo, leč vyřešili to vcelku chytře, jak se později ukazuje. Hospůdka byla beztak zavřená. Šli jsme jinam - "Pod obrazy", kde jsme vydrželi až do devíti. Pak jsme se přesunuli pěšky procházkou na nádraží, doplnili zásoby na cestu a šli k vlaku.

Tam se opět ukázala Egiho předvídavost. Místenky na dlouhou cestu nejsou vůbec blbá věc. Jako u nás, najdeme vagón číslo 370, osmé kupé, u okna sedí rozvalenej tlustej Cikán a hubenej Róm. Nebo navopak, já se v tom nevyznám, voni se jmenujou každou chvílu jinak. Každopádně jakmile vytáhneme místenky, ošívají se, ještě se preventivně ujišťují, že skutečně nejedeme jenom třeba do Vyškova, že my čtyři plus naše čtyři obrovské batohy hodláme v tom kupé setrvat až na Spiš, pak se teprve s kyselýma ksichtama zvedají a táhnou.

My sedíme a jedem. Pokuřujem si - místenky jsem dle zvyku vzal do kuřáku - vytahujem karty a učíme Bobeše a Překližku hru v "Kočku". Postupně se na nás přichází podívat českej ščíplístek, česká ščíplíščica, českej pasovej kontrolór, slovenskej pasovej kontrolór, jeden slovenský sprievodca a druhý slovenský sprievodca, na jeden vlak je to lidí, jak škaredejch psů. Nakonec, unavení z nadbytku kontrol, dáváme si na chvílu šlofíka, třeba já klasicky na zemi, poslouchám, jak mi pod hlavou mlátí koleje.

Předáváme instrukce. A klíče. A psy.	Vzhůru dolů k tramvaji.	Houmlesáci v podobě Bobše a Překližky.
Překližčina vlaková etuda s vejci - loupe, nabízí Bobešovi, že vymění vejce za jeho poslední pivo, ten opovrhuje, tahá ji za gumu od kalhotek a drze se jí vysmívá, Překližka se dáví vejci sama.

<< Zpět na přehled dní

Pokud mi (nedej Bože) něco chcete a nestačí vám na to ta slavná "Návštěvní kniha", občas mě můžete zastihnout na ICQ pod nickem "Egi" a číslem 54411361 (teď ), občas mě také můžete natrapírovat třeba na XChatu, zcela netradičně pod nickem "Egi" (momentálně teda ).

Hmm, teď mě tak napadá, nebo mi prostě napište: michal.eger@centrum.cz