 |
Motorový slepejš (19.10.2005) |
Záměry, pikle a jiné křivárny ...
Zápisek z pondělka, 17.10.2005
Už jsem to tady jednou nakous. Celý to jakž takž uceleně prásknul Fabiak s krátkým, ovšem jeho Fab'k'níček čte pouze omezený okruh omezených čtenářů, pročež se pokusím myšlenku rozvést, rozvézt, vyvést, vyvézt, rozdistribuovat a vůbec tak nějak zkrátka pustit si hubu (klávesnici) na špacír.
Celý to začal právě Fab, když mne svého času nahecoval na jakousi motošou pod taktovkou jeho tehdejšího chlebodárce. Ani už nevím, jestli jsem tehdy pro něj něco význačného udělal, či zda šlo o ojedinělý záchvat velkomyslnosti. Na výsledek to nemá vliv. Já se tam vyblbnul na závodním okruhu s různejma typama vozidel až na hranici snesitelnosti (= Fab coby spolujezdec se málem poblil), zákulisníma machinacema jsem nevyhrál soutěž ve střelbě, avšak o obém jsem večer barvitě obšírně referoval slepejšům na každotejdenním zasedání "ZetTéPáků" v hospodě. Jedna z mála historek, jež si ještě nemohli přečíst v deníčku.
Taktéž už ani netuším, kdo k tomu poznamenal onu památnou větu: "To by byla prdel, pustit tam našince."
To se ví, že by byla.
Pokud by se nepozabíjeli individuálně nebo pomocí aut nevyvraždili navzájem, aspoň by "viděli", kterak za volantem řidič tvrdej chleba má, jak se příhodně zpívá ve známém opečbuřtsongu (zdravím Arthura Denta a White Doga). Takovej slepejš se pohybuje v dopravním provozu zvyčejně v roli chodce. Vždycky tvrdím, že poznáte chodce-chodce od chodce-řidiče. Chodec-chodec, tedy neřidič, chová se zpravidla jak mameluk, zblblej propagandou o absolutní přednosti skáče vám na přechodu na kapotu, vrhá se pod kola v nejnemožnějších okamžicích a i jinak blokuje plynulost provozu na pozemních komunikacích. Z řad zrakáčů se pak právě nezřídka rekrutuje jakési hardcore oněch přechodových skokanů. Ve valné většině za volantem nikdy neseděli (ač existují výjimky, třeba ti, co přišli o zrak až po úrazu v pozdějším věku, dokonce maj někteří i schovanej řidičák, jenž jim Big Brother zapomněl sebrat), někteří, co jsou na tom líp, i třeba matně vidí přijíždějící vozidlo, ale je jim to tak jaksi fuk. Fyzikální zákony o setrvačnosti a neprostupnosti hmot se jim ze školních let dávno vykouřily z hlavy, tabulky o brzdné dráze v závislosti na hmotnosti do braillova písma nikdo nepřepsal, slepejš zkrátka ví, že má přednost a že na něj ostatní účastníci musej brát obzvláštní zřetel, nelení, napřáhne výhrůžně bílou baldu a sebevědomě se vrhne do nejhustší skrumáže. Posadit je za volant, to by poznali, že to není taková psina.
Škoda, že to nejde, že jo? Kdo to kdy viděl, aby slepej řídil auto? No, ovšem ...
Takhle jednorázově to vyzkoušet ... To by se snad dalo ...
A začali jsme myšlenku víceméně (spíš více, než méně) pod mojí taktovkou rozvíjet.
Nějakej trenažér? To není vono, to si můžou zkusit někde na počítaču, na takovým trenažéru mu při nějaké fatální chybě maximálně varovně zabliká obrazovka, případně reproduktor vyloudí jakejs takejs zvuk. Těžko při prudkým zabrždění překousne volant. To není reálná simulace. Jedině dovopravdický auta.
Ale jak?
Nejdřív by bylo potřeba zajistit, aby se nezasebevraždili hned z fleku. Aby je v přílišným rozmachu moh někdo obratem zarazit. Zkušenost vykoupená krví je sice účinná, ovšem v hrobě účastníkovi zkušenost ku hovnu dobrá jest. Rozsáhlým vlastním vozovým parkem slepejši taky příliš často nedisponují, tudíž je potřeba si káry půjčit. Těžko si je pak někdo nechá pro zrakáčí povyražení rozmlátit. Tedy snad jedině vozidla s dvojím ovládáním a s druhým nešťastníkem, jenž je zvyklej situace s podobnýma diletantama na místě řidičů řešit a případně ho na místě zašlajfovat - autoškoly.
Teď třeba kde? Vojenskej prostor? Velký parkoviště? Letiště? To je sice hezký, ploch by se našly tři prdele, jenže nezřídka by s tím byly spojený další a další organizační problémy, o papírování ani nemluvě. A nakonec - ruku na srdce - kličkování mezi kuželama, který nevidí, takovýmu šlepcovi taky pendrek řekne. To už je možný ho posadit na ten trenažér. Nebo rovnou doma na gauč, do ruky mu dát talíř na votáčení a do ucha dělat: "Brrrm, brrrrm." Ne, to by chtělo něco sofistikovanějšího. Právě třeba ten závodní okruh. Má to svoje výhody, míti chajdu u vody nebo třeba slepecký automobilistický rychlokurs na automotodromu. Tak za prvé - je to vlastně široká klikatá silnice včetně stoupání a klesání, kde je mimo jiné potřeba reálně zatáčet, přidávat, brzdit. Navíc je to jasně odlišený pruh šedého asfaltu proti zelené trávě, s jasně a řvavě červenobíle šrafovanejma zatáčkama - přinejmenším výhoda pro "pouze" slabozraké, ti maj jakous takous šanci tu trať reálně jakž takž vidět. Za další - předpisy. I do autoškoláckýho vozidla aby si směl člověk zasednout, musí bejt registrovaným žákem autoškoly. Za tím účelem musí absolvovat lékařskou prohlídku, z níž musí vyjít jako způsobilý. Jelikož prohlídka se zákeřně zaměřuje na zrak, většina zrakově postižených je v tomto bodě značně znevýhodněna. Avšak závodní okruh není pozemní komunikace. Je to komunikace speciální a ve své podstatě sportoviště, pročež tam - dá se zjednodušeně říci - neplatí dopravní předpisy. Pro náš záměr ideální.
Kdo? To je taky příhodná otázka. Dělat to pro tu naši pidipartičku, to nás každej tak leda pošle do prdele. Ale spřáhnout se s regulérní organizací zrakově postiženejch a udělat z toho jednorázovou dopravně-bezpečnostně-výchovnou akci, to by mohlo mít vert a nějakou váhu.
Jenže kde na to vzít? To je tak - SONS, čili ona šlepecká organizace, nemá taky prachů nazbyt. Žije taky z dotací a dokonce veřejných sbírek (zrovna dneska jedna taková celorepubliková proběhla), ruku na srdce - tohle je jistej nadstandard a rozhodně toto nepatří do základní sféry péče a vzdělávání zrakově postiženejch. Tedy - zájemci si budou nějakou rozumnou částku muset zaplatit sami. Trochou práce může přispět každej, já na tom třeba v současnejch dnech makám jak barevnej, Fabiak na tom maká jak krapet zabarvenej, celá brněnská teroristická buňka ze SONSu to má vlastně částečně v popisu práce, od polopolicajtů by se na dopravní osvětu moh taky někdo najít, když se slušně poprosej.
Jenom jak se k tomu postaví ty autoškoly a okruh?
Mno, všichni nad očekávání ...
Městská policie - hrdě a čelem. Newa-Kee, maník z XChatu a pracovně jeden z IT techniků MP mi vyvalil kontakt na jistého pána od dopravní jednotky, ten nás zase postoupil Odboru prevence. Výsledek? Odborná přednáška a beseda.
Automotodrom - Masarykův okruh - bez problému. Sic jsme se museli chvilku usnášet na vhodném termínu, ale jelikož z naší strany nebyl žádnej kvalt (ba naopak, čím později, tím víc času na přípravu), našel se devatenáctej říjen, ani to nebolelo. Původně jsme se chtěli vmáčknout do nějakýho volnýho odpoledne, tak, abychom nikomu nepřekáželi a nijak je neomezovali v ziskových aktivitách, spíš jako doplněk a využití hluchýho času, postupně nám byl přidělen celej den, boxy i s vybavením, traťoví komisaři, kamerovej dozor a vůbec celej související komfort - to vše z jejich vlastní iniciativy. A to vše za korunu - inu nějaká cifra prý ve smlouvě být musí. Běžné ceny jdou do deseti- až statisíců. A to jsem jim ještě při prvním rozhovoru málem v jednací místnosti zakrvácel stůl, jelikož jsem tam šel rovnou z transfúzky a ač po půlhodině, žíla se prostě rozhodla povolit. Suma sumárum - až pohádkově vstřícné jednání.
A autoškoly? Za částečnej příspěvek na benzín i modrý z nebe dovezou, zbytek (náklady na vozidlo a instruktora) ponesou ze svýho. Jelikož jsme opět nechtěli nikoho paralyzovat úplně, poskládali jsme to po částech z několika, jmenovitě autoškolníci Kubis, Pelikán, Navrátil a pan Suchý.
Podtrženo a sečteno:
Pozítří, tj. ve středu 19.10.2005 na Masarykově okruhu v Brně - šedesát šlepců bude kroužit (ne-li spíš ploužit) po závodní dráze a takto se dopravně výchovně vzdělávat. Jednak pro ně nevopakovatelnej zážitek, druhak - pokud to nějakej užitek přinese - snad dobrá věc.
Asi tak.
Mám takovej neblahej pocit, že to bude docela prdel. Jeden z mejch nejblbějších nápadů za poslední tak půlrok.
Logo akce s laskavým požehnáním Pavla
Kantorka,
tedy odsouhlaseno k použití, nikoli šluknuto někde z webu, jak je mým dobrým
zvykem.
Nechcu machrovat, kolik mne už výše uvedená akce stála na telefonech, benzínu a jiných výdajů. Však to dělám z dobré vůle.
Avšak nevím proč, ale dneska jsem na otázky dvojic nanynek: "Dobrý den, pane, nechtěl byste si koupit bílou pastelku a pomoct tak zrakově postiženým ..."
... odpovídal skřípěním zubů a se vším přemáháním z posledních zbytků slušnosti: "Tak to bych teda vopravdu nechtěl."
Ovlád jsem se, ač se mi votvírala kudla v kapse. Dyk vony nemůžou za to, že némlich já mám zrakáčů plný zuby expedicí Vltava počínaje a teď tímdle konče. Dyk to vlastně ani neví. A nemůžu za to, že se neumím tvářit eště víc sveřepě a odpudivě. Vony jsou to mladý kozenky a tak tuze věřej v dobročinnost, až by z toho jeden blil.
První dvojice, druhá, třetí.
Zkusit to na mne eště jednou, urazil bych jim ty jejich zavšivený palice.
Etapa druhá - ach ty konce ...
Zápis ze středy, 19.10.2005
Já nevím, co jste dělali celej den vy, ale já honil slepejše po vokruhu a jsem dočista vyřízenej.
Proto dnes jen telegraficky - fotograficky (pár snímků "těch mejch dárečků"), abych podal důkaz, že při troše šikovnosti se i slepej naučí řídit. Přinejmenším pokud se do toho vložím já.
Moji drazí pravidelní čtenářové už vědí, laskavý náhodný návštěvník nechť si uvědomí, že ti za volantem jsou skutečně nevidomí a slabozrací, zrakově postižení na celé škále - od "vidí docela dost prd" po "vidí ale fakt lautr hovno".
 |
 |
|
Roman.
Nejen, že s námi loni absolvoval (a přežil, dokonce ve zdraví) vodu, teď
ještě tohle.
|
Za
volantem pověstná Tetka Králička, na zadním sedadle jenom jako kibic Její
Poslední Manžel Jirka.
|
 |
 |
|
Pepé
na závodní trati, tomu nemusíte vidět do obličeje, toho poznáte podle
charakteristické lysiny ...
|
...
a Pepého Stará Manželka MáHruška.
|
 |
 |
|
Bača
ještě drze nutil instruktora, aby mu to celý filmoval.
|
A
v neposlední řadě Marťan, organizátor i frekventant v jedné osobě, famózní
výjezd ze šikany před boxy.
|
Zvláštní soukromé poděkování hned na tomto místě (dobrovolníci - spoluorganizátoři v popředí i pozadí):