Hlavní zdroj informací: http://www.orechov1945.cz

Bylo - nebylo. No, vono každopádně bylo. Ale hafo let se bolševici s tím, že bylo, tak vnucovali, že jim na to lidi začali kašlat, dneska se zase pomalu dělá, jako kdyby nebylo. Jenže vono bylo. A dneska na to mnozí zapomínaj a děsně hlásaj, že vlastně úplně s někým jiným bylo. Ačkoli si nějakej vyžranej sudeťák v Práglu votevře kancl a mocně hlásá do světa, že úplně jinak bylo. Tak tedy, jak to vlastně bylo?

Na jaře 1945 Moravu osvobozovala Rudá armáda a konkrétně v prostoru Brna operovaly rumunské jednotky, pokud vím.

Do této ofenzivy spadá i bitva o vesničku Ořechov. Dle místních se to seběhlo asi takhle - rusové vůbec neměli povětšinou Ořechov v mapách, tedy byli už ze startu trochu zmatení. Ale vesnici dobyli - kozáci. Ovšem trochu se cestou zglgali v Syrovicích v lihovaru, už jim asi nechutnali, ti, co je měli vystřídat, vesele pokračovali v pijatyce. Čili se Němci vrátili a vcelku bez velké námahy jim podřízli krky. A pak měli Sověti co dělat, aby dědinu dostali zpátky.

To je tak zpoloviny místní lidová tvořivost. Jak jsem nakoupil, tak prodávám. Skutečnost byla trochu jiná, ačkoli kozáci byli prý fakt vcelku na šrot. Trochu podrobněji se o tom dočtete na této stránce. No, z válečného hlediska to byla taková spíš srandovní epizoda, ale jelikož tam bylo zničeno kolem pětatřiceti sovětských tanků a samohybných děl, ano, proti takovýmu Kursku vcelku legrace, ale i tak je z toho největší tanková bitva na Moravě. A hlavně je to vhodná příležitost, jak si události osvobození připomenout bez propagandistické vaty.

Což taky dělají všelijaký kluby vojenské historie a podobný party nadšenců. A právě letos jsme se tam zajeli podívat. Ťapina byla v čudeli, zato jsem tady měl na víkend kamarádku Evíka, tak jsem ji chňapnul za flígr a zatáhl na bitvu. A bylo.

Akce to byla nadmíru vydařená, pravda, kdyby byl člověk hnidopich, určitě by si něco našel, třeba jak poznamenal kdosi vedle mne při vlastní bitvě - "tady už chybí akorát Afrika Korps" - podle skladby různých mundůrů, výstroje a výzbroje. Jenže to je plytký tlachání, samozřejmě se cení hlavně snaha a ochota různých těch "military" nadšenců, holt tam exhibuje v tom, co se mu kde podařilo poshánět. Stejně by vás mohla zarazit přítomnost několika amerických vojenských vozidel - no bóže, co se děje, z kontextu všichni ví, že jde o Rudou Armádu, tak se prostě sehnalo tohle a furt lepší, než jenom stát, koukat se a kritizovat. Já stál, koukal se a drobné nesrovnalosti nekritizuju, nýbrž cením a skutečnost si milerád domyslím. A hlavní tři účely akce splnila:
- veřejnost si připomněla osvobození
- veřejnost si připomněla, jak to vlastně celý bylo
- a v neposlední řadě se sami aktéři nádherně vyblbli :o)

K vlastnímu provedení fotek - kvalita je (jako ode mne vždy) mizerná, jednak tam bylo lidí jak škaredejch psů, všude se motali a lezli, navíc je všude tráva, což strašně zvyšuje počet detailů na fotkách, na vlastní bitvu jsem stál mezi davem diváků, kteří se furt hemžili, jakejsi blbeček mi cpal pořád jakýhosi parchantíka před objektiv, jen ať se harantě hezky podívá na bitvu, pak můžou diskutovat o škodlivosti násilí v televizi :o)

V neposlední řadě se tam přímo v centru dění motali jacísi fotografové, jenže takoví ti, co na to mají příslušnej ouřední glejt, chudáčka Egiho tam nikdo nepustí. Tak tihle se tam promenovali, fotili si hamounsky pro sebe úžasné záběry a ještě zacláněli ostatním, aby si snad něco nevyfotili taky. Na většině fotek se mi je podařilo nějak odříznout nebo odretušovat, někde to bohužel nešlo, tak tam třeba po sobě střílí fašisti a krasnoarmějci a uprostřed stojí vopruzák s digitálkama a posledním modelem Nikona. Hnus. Fuj.

Fotky jsou teda pozmenšovaný na 640 x 480, snažil jsem se, aby se výsledek pohyboval mezi 60-70 kB, aby u toho modemisti neusnuli, než se jim to otevře, ale zase tak, aby na těch fotkách bylo ještě něco vidět. Nějakej kompromis. Snad se to trochu povedlo.

Si takhle jdeme ...

Cestou v Silůvkách - Trabant kabrio		Evík si šlape ze Silůvek ku Ořechovu

První část - vzpomínková akce u památníku ...

Úvodní nástup a řečnění u pomníku. V rámci objektivity nutno dodat, že některým řečníkům by se měl vysvětlit význam toho přísloví o mlčení a zlatě.

Pocta hymnám.

Přesun do areálu bývalých kasáren - na bojiště.

Památník.

Hrob neznámého vojína.

Něco málo z přistavené a vystavené bojové i nebojové techniky ...

Nutno opět podotknout, že největší dojem na mne udělal "bojový trabant" :o)

Něco málo z propagace armády ...

Před "rekrutačním střediskem" AČR, zde nejvyvedenější propagační materiál a učiněná rekrutolapka, takto moje kamarádka z Xka - Duca.	A vcelku tradičně - kolem pobíhají cizí armády všech možných států a česká armáda jim k tomu vesele vyhrává :o) Ve skutečnosti jde o Posádkovou Hudbu Brno, s tou mám taky jakousi zkušenost, za jejich autobusy zaparkovanými v rohu "buzerplacu" v kasárnách Židenice se skvěle zašívalo při rozcvičkách.

Program těžce náročný, na řadu musí přijít svačinka ...

Pochopitelně, to jsem si zase vyslechl od Evíka keců, jak ji nenechám ani najíst a kdesi a cosi, ale občerstvení tam měli zajištěno skvěle, buřty, pivo, limo, co se komu zlíbilo.

Taktéž souvislost s propagací AČR - ukázka musado ...

No a konečně vytoužená vlastní rekonstrukce bitvy ...

Úvodní naaranžování.	Sovětská vojska odcházejí zaujmout pozice.	Taktéž Němci jdou na své výchozí stanoviště.	Jenom Rumuni ještě chvíli otálí na místě, jak kdyby přemýšleli, ke komu se přidat :o)
Němci tam nahnali nějaký mládežníky na kopání zákopů.	Těm se to pochopitelně nelíbilo, tak nabonzovali snad partyzánům, že je tam sklad trhavin. Ti nelenili a sklad si došli podpálit.		To se zase, vcelku pochopitelně nelíbilo Němcům, tak je hnali svinským krokem.
Požár Němci víceméně uhasili a pro jistotu si sklad hlídali.
No, skutečně ho uhasili víceméně, tedy spíš méně než více, po chvíli opět blafnul a nějakej skladník či co to bylo tam krapítek tzv. "zaplanul pro věc".		Na obzoru se objevily spojenecké jednotky ...	... a hnaly zase Němce, kozáci juchali ...
... a došlo i na vítězný tank a "garmošku".		Jenže všeho jenom dočasu. Zase nastoupil Wehrmacht a hnal Krasnuju Armiju svinským krokem raus.
Němci zaujali pozice v zákopech, fest se opevnili ...
... připravili a vyčkávali za sporadických přestřelek.
Rusové a Rumuni vystrkovali růžky ze všech možných i nemožných stran ...		... ale ještě několikrát byli zahnáni na ústup.
Tak to vypadalo dlouhou dobu na plichtu.
Ale pak začala mohutná ofenziva.			Tady vlevo nějaký "Borisek, malý seržant" snad podává náboje nebo co, zatímco vpravo už to Rusové perou do německých zákopů z kulometu.
To už skopčáci začínali vypadat, že se jim to ale vůbec nelíbí.		A ani se jim moc nedivím, pohled do takovýhohle kanónu moc optimismu nepřidá.
Spíš se Němci začínali stahovat víc a víc ...		... zatímco spojenci postupovali.
A už je ženou svinským krokem.		Teď nevím, jestli tenhle vpravo zrovna chudák umřel, nebo toho má jenom akorát tak dost.
Postrkem do zajetí.		Shromáždit nacisty a šup s nima do zajateckýho lágru.
No a došlo na mocnou oslavu, střelbu do luftu, zase "garmoška", prostě velký haló.

Po bitvě ...
po bitvě pokračoval program, všichni obsadili stánky s pivem jak ta Rudá Armáda ten Ořechov, a veselice byla veliká. Já jsem tam ještě potkal moc a moc známejch, ale pak jsme museli jít.

Tak ještě jednou kamarádka Duca ...	... též svoji vlastní šéfovou jsem tam potkal ...	... a s nesmrtelným Bačou jsme se tam sešli. Toho na normální fotce nemám, ale takto jsem ho odkudsi "vypíchl" z davu, an sleduje jakýmsi kukrem dění.

Cestou zpátky do Silůvek jsme si stopli na půli cesty auto, počkali na vlak a spokojeně dojeli domů. Též jsem si jak cestou sem, tak cestou zpátky fotil nějaké kytičky, je přece jaro, ale to už je jiná kapitola ...

Pokud mi (nedej Bože) něco chcete a nestačí vám na to ta slavná "Návštěvní kniha", občas mě můžete zastihnout na ICQ pod nickem "Egi" a číslem 54411361 (teď ), občas mě také můžete natrapírovat třeba na XChatu, zcela netradičně pod nickem "Egi" (momentálně teda ).

Hmm, teď mě tak napadá, nebo mi prostě napište: michal.eger@centrum.cz