Bitva o Ořechov 2005

60. výročí
(22.-23.04.2005)

<<< Zpět na hlavní stránku bitvy

Část 2. - Jízda kolony po okolních obcích

Po exhibici v Brně na náměstí Svobody následovala další expediční část, když už je kolona na cestě, proč toho nevyužít a neudělat spanilou jízdu po okolních dědinách? Má to několikero důvodů - krom propagace a šou pro obyvatele si to tamější spřáhnou ještě s položením nějaké té kytky či věnce k pomníčku u příležitosti osvobození, ta část aktérů, jež představuje ruské jednotky, jim k tomu udělá stafáž, čestnou salvu a takový ty vopičky, vono je to pak barvitější a líbivější. Za to vyfasuje obvykle něco málo vod jídla a pití a všici jsou spokojení jak želvy.

Prosím vás, nekamenujte mne, že to vypadá jako do zblbnutí několikrát to samý. Vono to bylo do zblbnutí několikrát to samý ...

Obec první - Holasice:
Menší konzultace s mapou, zdali jsme opravdu tam, kde máme být ...
... ale dle toho, že se na návsi srocují a rotí lidé ...
... kteří evidentně vypadají, že na něco očekávají ...
... někteří si i doprovod obstarali ...
... bude to patrně ono, tedy z oslů sesedat a jde se na věc.
Na věc tedy jde konkrétně jenom ruská část osazenstva, a to ještě jen výběrová skupina.
Ostatní postávají a sledují zpovzdálí.
Hlavně Němci jsou taktně uklizeni někam za roh, ono by to popravdě asi vypadalo divně, kdyby se montovali do čestné stráže u pomníčku padlých ruských osvoboditelů.
Co je to tu za shluk?
Aha, kolečko se nám polámalo, vergl, nic to taky nevydrží, slabejch šedesát let to má a už takový mouchy.
Aha, jo, ale zpět k pomníku.
Tam už stojí nastoupená ona čestná jednotka a dva vylosovaní nešťastníci jsou vybráni k trojité salvě na počest padlých hrdinů.
Nikoli, to nestřílí holuby, to je ta salva, o které jsem mluvil.
Odchod, zařadit se.
Čestná jednotka vzdává poctu sovětské hymně ...
... přesněji čestná jednotka a jedno dítě na kolobrndě, který se tam zaběhlo.
Přichází na řadu civilní část.
Paní starostka držela kratší, leč nesmírně emotivní projev ...
... který ji samotnou tak dojal, že se málem rozbrečela. Fakt.
Položení věnce (chlap je tuším místostarosta?) ...
... za vojenské asistence. Hehe, ze mne bude ještě básník.
Hergot, ty zdravušky mi připomínají, že budu muset na očkování proti tetanu.
Ostatní se stále drží vpovzdálí ...
... hlavně ti Němci tedy, jak jsem už předeslal. Aspoň dočasně.
Tedy přesně tak dočasně, než dojde na žrádlo, to se rozumí. Rusové jsou stále zablokovaní u pomníčku, paní starostka tam už snad i krokodýlí slzu uronila, zatímco obyvatelstvo chodí a koláčkama vykrmuje Wehrmacht.
Další donašečka koláčků. Sypala je důstojníkovi SS do brigadýrky a přitom mu obšírně vykládala, že není panna. Asi o zvěrokruhu mluvili.

Obec druhá - Židlochovice:

Zde, jak jsem zpětně pochopil, se akce omezila na estrádu pro diváky, výstavku na okoukání, osahání a olezení techniky. Ale to znám jenom z doslechu, víc nevím. Náš německý náklaďák totiž cestou z Holasic zabloudil, tedy než jsme se podomlouvali, kam vlastně máme jet, dokonce já jsem musel řidiče navádět, přijeli jsme pozdě. Leč nikdo nám neříkal, že bychom byli o něco významného přišli.
Dav a výstavka techniky.

"Pane fašisto, moh byste na chvíli nechat sednout našeho Pepíčka do transportéru?"
"Jasně, davajte Pepču."
"A naši Mařenku taky?"
"Se ví."
... a ještě toho, toho a hen onoho ...
Nejnadřenější voják v Židlochovicích, jenom co jsem viděl, tak vytáhl nahoru a zas podal dolů dobrou dvacítku šklebáků. A to jsem na něho pochopitelně necivěl furt.
A záhy jedeme dál ...

Obec třetí v pořadí - Hrušovany u Brna:
Zase začátek jako v těch předešlých - sběh lidu ...
... výstavka techniky ...
... možnost si do hen toho sednout ...
... a na ledasco šáhnout.
Němci se opět drží strategicky stranou s výhledem na hospodu ...
... zatímco Rusové ládují kvéry. Tak to se bude něco dít.
Opět pomníček a malá vzpomínková akce, čestná stráž ...
A jednotka na salvu.
Od představitelů obce (za prase už si nepamatuju, kterej je kterej, tuším, že paní je starostka) zase kytka a stručnej, vkusnej a výstižnej projev.
"Jednotko, na můj povel ...
... gerójam Krasnoj Armiji - tri raz agoň"
To by jakože bylo.
Odchod.

Taková zajímavá vložka - po tom krátkým výstupu u pomníčku se ke mně přimotalo takový harantě, holčina ve věku ..., hmm, zkrátka tak po pás, a prej:

"Dobrý den, já jsem redaktorka školního časopisu, mohla bych vám položit pár otázek pro náš list?"

Hej, už vím, takhle se to dělá, né si někoho za bukem vyfotit a pak o něm napsat nějaký trotloviny, tohle je normální zdvořilá žádost o rozhovor.

"Jémine, to je milý. Nemohla. Já bych ti totiž nic zajímavýho neřek, jelikož jsem fotograf, taky takovej redaktór svýho druhu, najdem někoho zasvěcenějšího ..."

A hodil jsem ji na krk tiskovému mluvčímu, tedy tomu maníkovi od pomníčku. Von je jistě děsně fotogenickej, fakta má v malíčku a rád poskytuje rozhovory, obzvláště redaktorkám školních časopisů.
Vojín tiskový mluvčí a slečna redaktorka.
A další redaktorka.
A další a další, nakonec se tam sešla patrně celá redakce, spíš to vypadalo jako takovej malej fanklub. Uniformy, jak je vidět, ženský přitahujou už vod útlýho věku.
Jsme v polních podmínkách, tak použijem polní stoleček.
Ještě podpis jakožto autorizace rozhovoru.

Né, já si z toho dělám psinu, to se ví, jako ostatně ze všeho, ale dovopravdy to bylo hezký. Hodně zdaru, redaktorce. Mohlo by jí to vydržet jako džob, snaživá a šikovná je, trochu cviku a má to v kapse.

Ale zatímco já tam šaškoval s mluvčíma a redaktórkama, krapet se kolem nás vylidnilo a začínal jsem mít takovej neblahej pocit, že mi něco děsně důležitýho uniká. No richtik ...
No jasně, žrádlo, pohoštění. A kdo se zase láduje jako nezavřenej?
A já myslel, že se šli všichni spořádaně podívat na nástěnku o osvobození Hrušovan.
Sověti si taky zobnou, sice si nervou nácka tak jak nácci, ale voni jsou holt z domova zvyklí na střídmost.
I americká MP, tedy spřátelení klubáci, kteří kolonu doprovázeli jako organizátoři dopravy a regulovčíci, i ti si zobli.

Proč se tak podrobně rozepisuju, kdo všechno se jak najed? Protože na mne nezbylo, psí život.
Ti moji Němci mi na náklaďáku nabízeli aspoň pivo, to zas nepiju, no že se na to nevykašlu, hehe.

Poslední velká zastávka - Syrovice:
Zase náves, zase mejdan pro lidi.
Tady si na to zjevně potrpí, na pomník mají velký upravený plac a vzali to očividně ve větším štýlu, aj hasiče (asi jakože málo uniforem je okolo) ...nahnali.
... a šklebáky s lampiónama tam nahnali.
Pan starosta nebo kterej to, zas si nepamatuju, kdo byl kdo, čte taktéž projev. Tentokrát hodně obšírnej. A po něm nastoupilo to mládě za ním - recitovat básničky.
Sláva, opět přichází hen ti s těma kvérama ...
Hasiči a věnce ...
... a hymna ...
... a tak ...
... a už to vypadá, že se bude něco dít ...
... jenomže nastoupil další takovej jakejsi moderátor a mluvil dýl, než ten první. Voni tam v tom snad držej nějakou ligu nebo co.
Konečně. K poctě zbraň a třikrát pal ...
... a pryč.

Ne tedy tak docela, ještě chvíli počkat a poklábosit s lidma, zase něco malýho na zub, tedy konkrétně vínko. Jo jo, to zas nepiju. No jestli já se z toho nepominu. Vyfasoval jsem flašku pro ty svoje Skopčáky na korbě, aby ani slejzat nemuseli, no to je mi úroveň. Leč budiž jim přáno.

Kolona se posléze rozdělila, většina jela do ležení pomalu do hajan a tuším jenom naše vozidlo ještě do Hajan.

Tedy obec poslední - Hajany:

To je totiž jaksi mimo trasu, tam byla jenom menší partička Rusů zase kvůli pomníku, v tuto dobu už bylo po všem a já s německým náklaďákem jsme se přijeli jenom podívat, jestli jim někdo neubližuje a neděje se jim nějaké příkoří.
Už jenom v klidu postávající a klábosící hajanský lid.
Pan starosta (v černém sačmenu) pobíhal a lámal do návštěvníků panáky slivovičky ...
... a stejně tak ostatní.
Pomníček už omašlený a ověnčený.
Pro změnu ruský voják v zajetí dívčin školního věku. Jenže ten zpitomělý propagandou holčinám odmítal prozradit i jméno, odvolávaje se (mylně) na ženevské konvence.
A to by bylo. S výjezdem pro dnešek padla.

Právě starostovi Hajan se na závěr poved dobrej nechtěnej žduch:

"Chlapi, tak hlavně hodně štěstí v zítřejším boji," pravil tento a potřás rukou ... veliteli Němců.

Šéfe, přejete sice hezky, ale nepravýmu. Na tohodle koně bych si nevsadil ...

Pokračování zanedlouho ...


Pokud mi (nedej Bože) něco chcete a nestačí vám na to ta slavná "Návštěvní kniha" nebo ještě lépe komentáře přímo na této stránce, občas mě můžete zastihnout na ICQ pod nickem "Egi" a číslem 54411361 (teď ), občas mě také můžete natrapírovat třeba na XChatu nebo Xku, zcela netradičně pod nickem "Egi".

Hmm, teď mě tak napadá, nebo mi prostě napište: michal.eger@centrum.cz