Bitva o Ořechov 2006

Před bitvou - Rusové taktně propouští německou techniku skrz svoje řady. Asi by bylo značně blbé, kdyby přišli na bojiště a tam nikdo, že ano. Ale zpět na zem ...

Ořechov je zatím pevně v německých rukou, ba stahují se k němu další jednotky a budují obranná postavení.

Někteří jako ostřílení frontoví harcovníci, ukolébáni chvilkovým relativním klidem, berou ovšem hlídku jen jako nepříjemnou povinnost.

Což se jim, jak ostatně ukazuje první nájezd Kozáků, může šeredně nevyplatit.

Za Kozáky jde první sled sovětských vojsk a přicházejí první přestřelky, spíše však zatím takové vzájemné "oťukávání".

V početní přesile po nedlouhém boji získává Rudá armáda vcelku lehce přední německá postavení. Což však ještě není důvod k oslavám.

Po krátkém přeskupení přijde další nápor.

To je on. Za mohutného pohánění rudými komisaři vrhají se rudoarmějci ztečí vpřed ...

... a za cenu nemalých ztrát dobývají jeden německý zákop za druhým.

Po čase jsou však zastaveni a naráží na houževnatý odpor Wehrmachtu (povšimněte si, že v této bitvě bojuje převážně či prakticky výhradně Wehrmacht, nikoli jednotky SS).

Nastává vleklý čas pozičních bojů, kdy se každá strana snaží urvat každý kousek země pro sebe. Ke slovu přicházejí i odstřelovači, číhající na sebemenší neopatrnost protivníka.

Mohutná německá protiofenzíva.

Avšak ne každý má to štěstí.

A sanita bude mít plné ruce práce (pozn.: v reálném světě jde o holandský military klub)

Borisek, malý seržant?

Avšak Rusové už jednou dobyté pozice nehodlají jen tak vyklidit ...

... a Němci jsou opět na čas připíchnuti na místě.

Dozbrojování na obou stranách.

A ošetřování raněných.

Po chvíli dalšího letmého postřelování ...

... přichází další mocný úder z německé strany, podpořený mechanizovanou jednotkou.

Zvláště minomety v německých rukou ...

... působí na sovětské straně hotové peklo a paseku.

A Wehrmacht proniká jako klín hlouběji a hlouběji.

Němci si budují mobilní opěrné body.

Sověti ustupují prakticky až do základních pozic.

Avšak přitom nezůstávají německé straně alespoň v dělostřelecké palbě nic dlužni.

Konečně tolik očekávané posily.

Ale teď už to nebude taková legrace jako předtím. Německá vojska se poučila a jsou tam zapikolovaní, jak dříve ne.

Přichystejte se, brzy půjdem na ně.

Kdo si počká, ten se dočká.

A do nich, bijte je, za ródinu ...

... za báťušku Stalina, ratatatata, kulomet to kropí hlava nehlava.

Úporný odpor německých obrněných jednotek mezi domy.

A mocné "Urááá" a na zteč.

Kdo se zpozdí, má smůlu. Zajetí ho nemine. Leč zajetí je z těch nabízených mrzutostí asi tak to nejkomfortnější.

Stabilizovat, vybudovat opěrné postavení ...

... a znovu: "Urááá, vperjod, továrišči, nazad ni šag."

Němci se stahují, jejich řady řídnou ...

... což ovšem neznamená, že by masový ruský útok proti jejich kulometu měl nějak usnadněný zdar. Ba naopak. Počet obětí i na sovětské straně roste.

Ale i Rusům přichází v pravou chvíli na pomoc "kavalerie".

Německá obrana se konečně začíná bortit a kryje už jen ústup.

Souvislá bitva se opět rozpadá na jednotlivé urputné šarvátky a na boj muže proti muži, do toho se znovu zjevuje jako blesk z čistého nebe kozácká jízda a podniká překvapivé masakrové nájezdy v týlu nepřítele.

Je pomalu konec. Ořechov je osvobozen a plně pod kontrolou Rudé armády a jejích spojenců.

Z úkrytů vytahují zbylé Němce a odvádějí do zajetí. Ale i to je vlastně štěstí v neštěstí ...

... i ten zajatec, jehož odnášejí na nosítkách (patrně pro jeho zpravodajskou hodnotu) z toho pro tuto chvíli (co ho čeká dál, je ve hvězdách) vyšel relativně dobře ...

... mnohým dalším přálo štěstí mnohem méně.

To by pro letošek bylo zase jedno vydařené osvobození obce Ořechov.