Bitva o Ořechov 2006

Část 5. - Bojová ukázka 3

(Poslední dny války)


<<< Zpět na úvod

Jak se blíží poslední třetí bojová ukázka, roste napětí v divácích. Chtějí krev? Mají ji mít ...
A to je ono, z mlhy se vynořují první postavy - němečtí ženisté zaminovávající cestu ...
... cestu, po které ustupují jejich náležitě zdecimované jednotky z fronty před dotírající Rudou Armádou.
Nemocní, ranění, špatně vyzbrojení a vystrojení, celkově tak nějak bez nálady. Snad ty piškoty z Hitlerjugend to ještě jakž takž baví. Ale než házet flintu do žita a vzdávat se Rusům, to je možná stále lepší pokusit se dostat na západ.
Zadní část konvoje prošla, teď zaminovat vlastní cestu.
Tento ústup kryjí v prvním sledu především jednotky SS. Ty si ještě i ke konci války udržují stále vysokou morálku.
Objevují se první sovětské průzkumné skupinky a nastává "oťukávací" fáze.
SS drží svoje pozice urputně, ale přesila je přesila.
Průlom první linie.
Nu vot, ničevó, vperjod, továrišči ...
Pro některé to byl boj očividně poslední.
Rusové si vytvořili jakési "předmostí" a připravují se na poziční boj ...
... možná proto, že naopak Němci, zdá se, přes všechna příkoří nehodlají dát své pozice lacino.
(Mimochodem - kdysi mi říkal jeden velemoudrý instruktor historického šermu, že první pravidlo zní: "Sundejte si digitálky".)
Ani východní spojenci už nesází pouze na početní převahu a zbrklé masivní útoky, "Kryjte se za technikou," zní jasný rozkaz, neboť protivník je rozlezlý v každém vhodném úkrytu ...
... za bukem, za bukem.
Plazivým pohybem, kryti odstřelovači, vysouvají se dopředu ruští průzkumníci-ženisté. Ti mají za úkol pokročilou technikou (bajonet na klacíku) odminovat tu cestu, kterou jim němečtí sapéři při ústupu tak pěkně zpestřili.
To německé straně poskytuje trochu víc času na upevnění obrany, což byl ostatně také účel celé té hry s minami.
Sověti trpělivě vyčkávají, až bude průchod volný. Mravenčí práce ženistů - ač pod sporadickou palbou - nese výsledek.
Konečně. Signál k útoku. Prudká přestřelka a Němci se urychleně stahují z další obranné linie.
Při boji zblízka přichází ke slovu pažby ...
... bodáky ...
... i holé ruce a dodávání si odvahy vzletnými proklamacemi. Tahle zněla tuším: "Ubíju těbjá kak sobáku."
Na obou stranách však přibývají ranění a sanita se rozhodně nenudí.
Sólová akce hrdinného "továrišče politíčeskogo rukovodítěľa" -
- jako správný komsomolec se sám proplížil opuštěným zákopem a zlikvidoval tohle hnízdo odporu, které útoku pěkně zatápělo.
Vteřinka na výdech.
SS polní lékař.
Zteč a zajetí německé zdravotní jednotky - ani nevím, jestli je tohle ještě zatýkání válečných zajatců nebo už plenění a válečná kořist.
Píšťalka a další útok Sovětů a teď už i z křídla přišedší rumunské skupiny.
Souboj na lopatky.

"Jo - dostals ho jak kanára."

Němci to mají o to těžší, že už nemají prakticky kam ustupovat a pomalu, ale jistě, se ocitají v obklíčení. Být tam Američané, řekli by tomu Alamo.
Klasická finta sniperů - není to až tak "košer", zato velmi účelné. Jeden takový šikovně umístěný padlý je rozhodně efektivnější než hloubení vlastního okopu.
Opět osobní souboj několik na jednoho. Zase ne, že by se ta početní převaha nehodila.
I soudruh propagandista očividně utrpěl nějaký ten šrám.
A vpřed, vpřed, skoncujte s nimi jednou provždy.
Ač raněn, továrišč politruk jde opět příkladem.
Likvidace posledních roztroušených skupinek odporu ...
... a několika málo posledních opěrných bodů.
Nastává další intermezzo pro zdravotníky.
Skopčák vytažený kdesi z úkrytu. "Cože? Jaký nichčísn?"
Je dočista po něm. Sice se to nedělá, ale měl se učit jazyky. Tedy konkrétně ruština by se mu byla před několika okamžiky mohla hodit.
No nic, když už to takhle dopadlo, třeba poslouží aspoň jeho boty.
Rusové pyšně slaví, přední oddíly jsou střídány a přesunují se do týlu k přeskupení.
Rumuni pak razí heslo, že nejen bojem živ je voják, přímo za prvním sledem se objevuje jejich polní kuchyně.
Zato ve tvářích Němců se zračí jisté rozčarování. Když k tomu připočtete nevábnou vyhlídku cesty na Sibiř, ten tam je jejich někdejší elán.
Což by bylo pro tentokrát asi tak vše.