Bitva o Ořechov 2008

(25.-26.04.2008)


<< Zpět

1. bojová ukázka - vlastní bitva o Ořechov.

Jakkoli u Brna už zuří boje, v okolí Ořechova vládne v německých jednotkách zatím celkem klid. Vojáci hlídkují a sbírají síly. V moderní terminologii by se dalo říct, že tzv. lelkují.

Nebýt fronta prakticky za rohem, dalo by se to i idylou nazvat. Inu, německý klid a disciplína se nezapřou.

Samozřejmě, klid je často jen zdánlivý. Spojaři žhaví dráty ...
... ženisté si připravují smrtící miny.
Herr Offizier pravil: "Dort!"
A v neposlední řadě i v této pokročilé válečné době funguje propaganda :o)

Vše uvedené ovšem funguje pouze do chvíle, kdy na jejich pozice začnou dopadat dělostřelecké granáty.
Jedna velmi dobře mířená rána a sklad cenných pohonných hmot pro techniku bere zasvé.
A od Brna promptně ustupují zbylé jednotky.

Za ustoupivším zadním odřadem promíchaných německých vojsk se objevuje sovětský průzkum a odstřelovači.

Avšak to, co předtím vypadalo jako selanka, poskytlo Němcům dostatek času se na Sověty připravit.

Teď, navzdory odvaze a hrdinným útokům Rudoarmějců, je Němci vítají přehradnou kulometnou palbou. Na obou stranách jsou první ztráty.

A tohle je špatné. Jakkoli to předem vypadalo snad jen na drobné kočkování, opak je pravdou. Obrněné fašistické jednotky se vrací podpořit pěchotu, která přechází do drtivého protiútoku. Sovětská vojska musí již jednou těžce dobytá postavení vyklidit a obrátit se k ústupu.

Netrvá to dlouho a Wehrmacht je zpět prakticky ve výchozím postavení. Začíná uputná poziční bitva.

Na druhou stranu - minomety drží Němce na uzdě a nedovolují jim naštěstí podniknout další větší výpad.

To je příležitost pro sanitu. Ti lehčeji ranění se po ošetření vracejí rovnou do boje.

I pro Němce je to vítaná příležitost posbírat své raněné.
Dlouhá přestřelka z ručních zbraní.
Radista marně žádá o posily. V tomto sektoru už není prakticky nikdo, kdo by mohl přijít jim odlehčit.

Kolem zákopů Němců hoří ...
... Rusové dotírají stále blíž a blíž.

Kdykoli se sovětská vojska pokusí o větší útok, opět je přibije kulometná palba do zákopů. I tak pomalu získávají díky svému počtu převahu a Němci, ač bez valného nadšení, musí sem tam nějakou tu píď země opustit.

Další z útoků se zasekl v zákopech.
Vylezte z těch děr, zbabělci, támhle je nepřítel.
Vperjod. Uráááá ...

Německou stranu už opouštějí síly. Často už se zmáhají jen na víceméně (někteří více, někteří méně) organizovaný ústup a v zásadě jde v této bitvě už jenom o to, zachránit alespoň pro teď holý kejhák. Což se ne všem podaří.

Fronty se srážejí. Boj se rozevírá do šíře a rozpadá na ostrůvky. Muž proti muži. Dochází na pistole, bodáky, pažby a polní lopatky.

Finální, zdrcující úder. Nepomohla ani poslední z posledních vozidel. Takové přesile se zkrátka donekonečna vzdorovat nedá.

Kapitulace německého velitele a přejímka zajatců.
Pomoc raněným.
Oslava vítězství na jedné straně ...
... a neslavné memento snu o tisícileté říši na straně druhé. Takhle vinou mocných končí bezejmenný pěšák v blátě kdesi u Ořechova.

Borisek, malý seržant?
Z veškeré té okolní mizérie jsou sličné zdravotnice ozdobou každé správné armády. Možná i té nesprávné.

Nástup po jednotkách. Němce čeká se vší pravděpodobností zajatecký lágr, Krasnoarmějce další boje. Vzato kolem a kolem - to si jeden taky nevybere.

<< Zpět