Bitva o Ořechov 2008

(25.-26.04.2008)


<< Zpět

2. bojová ukázka - osvobození jižní Moravy od Bratislavy.

Německá ženijní jednotka na pomezí Moravy dostala za úkol zaminovat okolí cesty a hlídkovat. Očekává se průchod ustupujících konvojů směrem od Bratislavy.

Polní četnictvo mezitím hlídá a kontroluje ustupující jednotky - pátrá po dezertérských skupinách, které by rády, navzdory většinové ještě stále dobré morálce, vzaly do zaječích a nějak se na vlastní pěst probily až na západ k Američanům.

Konečně projíždí inkriminovaným úsekem poslední kolona.

Ženisté dokončují svůj úkol - zaminovat i přímo cestu, pečlivě odstranit varovné nápisy a potichu se vytratit směrem do týlu.

Místo prvního odporu zaujímá četa složená především z horských myslivců - ale jako po celé frontě, i tady už jsou jednotky pomíchané - Wehrmacht s SS a kdoví kdo všechno ještě, i výstrojní součásti má každý, jaké měl právě k dispozici.

Jeden z Němců má ale ošklivý pech: sám si naběhl do jejich vlastní léčky - neoznačeného minového pole. Ještě větší problém, než vlastní těžké zranění jednoho muže, je ho odtam dostat.

Fašistická skupina zaujímá své svěřené postavení a vyčkává na příchod prvních Krasnoarmějců a Svobodova československého pluku.

Pravda, ti jsou solidární a nenechají je dlouho čekat. Ledva zmizí poslední německá holínka v okopu, je tu sovětský průzkum. Tak to má v každé solidní bitvě bejt.

První masívní útok.
Sovětští odstřelovači.

A první ranění na německé straně v tomto sektoru (nepočítáme-li toho joudu v minovém poli).

Nicméně se Stalinovi chlapci přepočítali. Jakkoli byli rychlí, ta příslovečná chvíle jim chyběla. Němcům se zatím stihly přeskupit a znovu seskládat zadní řady, které teď přicházejí na pomoc. Ouha, ouha.

Začíná přestřelka kdo s koho.

Pro tohoto nešťastníka už válka skončila.
Ale ostatní postupují směle kupředu ...
... a perou to do Rusů, jak to jen jde.

Takový nápor Sověty a Čechoslováky zaskočil - a není divu. Po nedlouhém čase jsou nacisté zpátky ve výchozím bodě a celý zápas může začít nanovo.

Promptně opět posbírat raněné.

A teď si držte klobouky, ehm, helmy, pánové Skopčáci, kavalerie je tady.

A vpřed a do nich.
Sanita dělá, co může, některým je ještě pomoci ...
... a některým už, bohužel, ne.

Připravte se.

Rozhodující zdrcující útok je tady.

Takovému náporu nemají Němci šanci dlouho vzdorovat ...
... a tak spojenci dobývají jeden jejich opěrný opevněný bod za druhým.

Poslední bašta ...

... ale ani ta se nedokáže ubránit příliš dlouho.

Odveďte je, rozvědka si s nimi už poradí.
Likvidace ojedinělého odporu.
Marš, jak to říkáte po vašem.
Vstávej a nehraj mrtvýho, hoďte ho k ostatním.

Hopla, soudružko zdravotnice ...
... támhle se ti belhá práce.

Jak to říkal ten baron de Coubertain? Sláva vítězům, čest poraženým? Nebo naopak? Nebo to bylo úplně jinak? Že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se?

Každopádně na tomto místě je třeba poděkovat všem zúčastněným členům klubů vojenské historie i všem nadšencům, za tyto bojové ukázky a za důstojné připomenutí konce II. světové války.

<< Zpět