Bobeš jede na návštěvu do Brna. Ne, není to divný, vím, že jsem kdysi tvrdil, že Bobeš JE z Brna. A taky je. Jenže pracovně byl dlouhou dobu na TotalEinsatz v Práglu, chudáčkovi malýmu tam bylo smutno, tedy si narazil ženskou. Elišku Překližku. A jelikož mu asi jeblo, v pominutí smyslů ji pojal za zákonnou manželku. Ano, má co chtěl, má manželku jak zákon káže. Ale manželka nic nekáže. Teda ne zákon. Manželka káže bludy. Nebo káže vodu a sama pije víno. Ovšem Bobeš má k vodě letitý odpor, tedy pije pivo. Ale hergot, to jsem se do toho zas jaksi zamotal.

          Chtěl jsem říct, že Bobeš v tem blbým Práglu zůstal. To kruci zas není pravda. Odstěhoval se do Kladna. Aby zapadl do kolektivu Kladečů, Kladňáků, Kladeňáků, nebo jak se těm šmejdům říká, tak hrdě tvrdí (furt ten Bobeš), že bydlí "na Kladně". Takhle to je. Vzal si Překližku a odstěhoval se na Kladno. Tam Překližku zanechal a odjel do Anglie. Pracovat. Podle jeho zákonitých (neříkám, že zákonných) postupů by si tam měl najít nějakou "PlyWood", s tou by se měl oženit, odstěhovat se do Irska, odjet třeba na Kamčatku. A tak furt dokola.

          No, ale Bobeš to tak nehrotí, zatím si vystačí v Anglii s notebookem a sepisováním Bobšotlachu. A o Vánocích se rozjel do Brna. Stavili se i s Překližkou na návštěvě u nás, resp. u mně a u psů, jelikož Bobeš s Překližkou jezdí do Brna zásadně v době, kdy my v Brně nejsme, teď jim štěňata námi chovaná udělala čáru přes rozpočet. Doslovně přes rozpočet, jelikož se museli dostavit na návštěvu a donést všelijaké dary a laskominy, abych je na návštěvu přijal a nevyhnal je do mrazu.

          A při té příležitosti Bobeša napadlo, že bychom se také mohli sejít s Pepém, Bačou a Gazelou, čili celá společnost Ýkvé Mýnus, v té původní sestavě, jak jsme kdysi vymysleli a realizovali soutěž "Poznáváme Brno grog za grogem", to bylo právě předtím, než se Bobeš zdejchnul do Práglu, tedy se další ročník nekonal. Aspoň to od nás obšlahl Ondřej Neff a s Neviditelným Psem za zády, s následnou viditelnou opicí a s velikánskou publicitou dělá v amatérským duchu něco podobnýho.

          Tedy jsme zvolili klasické zasedací místo - hospodu Eržika na Konečného náměstí. Je to putyka naprosto úděsná, leč Bobeš jakožto prezident společnosti Ýkvé Mýnus bydlíval za rohem a Pepé bydlí přes ulici, nezřídka chodí do hospody i v pantoflích. Pajzl vohyzdnej, ale jsme na něho tak nějak zvyklí. I na takový výstupy, jak tam předváděla jedna místní zkrachovalá existence - jakejsi norek mi tam dělal přednášku, že jestli budu ještě něco fotit a jemu bude blesk blejskat do ksichtu, rozbije mi foťák. Hrozně jsem se ho leknul, co kdyby mi ho fakt rozbil, radši jsem už vyfotil asi jenom dva snímky, co bych furt fotil na čtyřech lidech, že jo, taky už jsme měli zaplaceno a odcházeli, ale to jsem mu neříkal, pokud se to nedá vycítit z věty "Takovej boverák mně může políbit prdel", i tu jsem ucedil jenom mezi zuby, protože rozhodně nevítám rvačky s takovejma podlidma.

          A pak jsme šli ještě zase do jiné hospody, kam za náma přispěchala Gazela, jakmile skončila v práci, a kde jsme taky potkali Bobešovýho kamaráda Bourbona, čímž Bobeše přešly výčitky svědomí, že asi nestihne Bourbona navštívit. A já jsem je tam musel nechat a jít domů za psama. Ach jo.

Překližka (jako spousta ženskejch) dělá takový to "Nefoť mě, nefoť mě, já budu vypadat blbě. Já ji tak vyfotím - a vypadá blbě.	Překližka Bobešovi káže vodu a sama pije víno. Bobeš na kázání vody (jako na cokoli jinýho týkajícího se vody) kašle a lemtá pivo. A pak že je podpantoflák.	Pepého svůdný úsměv přišel.
Pepého svůdný úsměv přešel - jakmile přišla řeč na zubaře.	Překližka se štrachá v kabelce a hledá, co se dá použít jakožto toaletní papír, to totiž v Eržice nikdy nikoho nenapadlo. Chlapi zvrací bez papíru a ta sorta ženských, co tam chodí, ty v životě žádnej papír neviděly.	Taky to Překližka zjistila, čučí z toho docela vyjeveně.
Bobeš a Pepé, tady u toho snímku začal bejt nervózní ten šulda u vedlejšího stolu.	Chudák Bača, taky si zapálil, já vytáhl foťák, Bača odložil cigáro, že bude za slušňáka. Nakonec v něm zvítězil hamižnej pud, když viděl, že jsem ochoten klidně čekat, než mu cigareta dohoří.	Už v druhé hospodě. Překližka usoudila zas pro změnu, že nejlepší obrana proti focení je přivinout se k Bobešovi. Že třeba nebude vidět. Přivinula se a udělala skoliózní žirafu. Ale to jako nevidíte.
Taková Gazela se s tím nepárá, ví, že nic nespraví, že já su s tím aparátem votravnej jak svítiplyn a dotěrnej jak moskyt. Tak se aspoň tváří normálně. Fakt, takhle se tváří normálně.	A to individuum uprostřed je Bourbon.	A dost, já jdu za pesanama ...

Pokud mi (nedej Bože) něco chcete a nestačí vám na to ta slavná "Návštěvní kniha", občas mě můžete zastihnout na ICQ pod nickem "Egi" a číslem 54411361 (teď ), občas mě také můžete natrapírovat třeba na XChatu, zcela netradičně pod nickem "Egi" (momentálně teda ).

Hmm, teď mě tak napadá, nebo mi prostě napište: michal.eger@centrum.cz