Drakiáda Vranov ... aneb Konstruktérské neúspěchy techniků a jiných podvratných živlů
Touhle tupounovinou se dostanete až na úplně hlavní stránku ...	(17.10.2010)

Po mnoha hodinách teoretizování, úvahách a velkých plánech se nás nakonec sešlo - obrazně řečeno - pět a půl. Reálně řečeno: osm a půl. Z toho čtyři drakoaviatici s pěti draky, ostatek podržšpagátů a čumeráků prostých. Tristní. To jsem myslel, že mám soubor jinak akčních čtenářů, kteří by se dokázali blýsknout polétavými konstrukcemi. Blýskalo se tudíž v míře komornější, o to však údernější.

Osoby a obsazení: já, Ťapinka, Žufi, Žufiová, Žufátko, Ilicz, Iliczová. Draci: já, Ťapinka, Žufi, Ilicz. Kohortu uzavíral Vlastík, bez draka, s bicyklem. Nelétal. Ani bicykl, ani Vlastík.

Ostatně nelétalo toho víc, k tomu se ovšem dostanu.

Já měl kupříkladu draky dva - šestiúhelníkového prostého a krabičáka s křidýlkama. Toho druhého jsem dolepoval po volbách ještě ve čtyři ráno. Šesťáka jsme konstruovali spolu s Ťapinkou, ta měla shodného. Šestiúhelníci lítali na první "nabrnknutí". Stačilo podržet proti větru a odvíjet.

Žufi je inžinýr. Bohužel (pro tuto akci) nikoli inžinýr letecký, nýbrž stavební, specializovaný na stavby továren. Továrny, jak známo, dlí převážně na zemi. Což byl možná ten důvod, proč se ani Žufiho krabicovému drakovi do vzduchu příliš nechtělo. Moc těžký. Při mocných sportovních výkonech a extra rychlém běhu se Žufiho drak sice vznesl a byl i moment, kdy vydržel jistou chvíli ve větru plápolat sám (drak, nikoli Žufi). Nedlouho, ale přece.

Velice skličujícího výsledku dosáhl ovšem Ilicz, IT specialista (leč opravdový IT specialista, nikoli jako třeba Fabiak s krátkým, jenž byl při volbách vpašován na kandidátní listinu ODS coby jakýsi specialista informačních technologií či kýho čerta, aniž by bylo komu známo, v čem jeho specialističnost spočívá; inu, ODS lže už na seznamech; to však odbočuju). IT specialista Ilicz se vyprsil taktéž s drakem krabicovým. Sedmdesát čísel na výšku, cenťák na cenťák hranoly. Ze všeho nejvíc připomínaly bytelné dubové laťky. Prý první drak v životě. Dobrá, v dalších letech bude mít třeba příležitost postavit i nějakého následného, který by třeba i létal. O této (pro účely pouštění draků poměrně klíčové) schopnosti jeho letošního výtvoru jsem zapochyboval hned u auta. Pokud nepřijde orkán, tohle do vzduchu nedostane. A taky nedostal. Tak rychle (knižně řečeno: s větrem o závod) běhat neumí. Po několika pádech (draka, nikoli Ilicze) se mu krabičák vlivem vlastní (nemalé) hmotnosti rozhložil na prvočinitele. Hehe.

Jelikož to po chvíli začínala být nuda, můj i Ťapinčin drak dlel v sedmdesátimetrové výšce a nejevili žádné smysly pro nějaká zpestření, odebral jsem se pro svého okřídleného krabicoida. Spolu s Iliczem, jenž šel odložit do kufru vozidla své trosky, patrně pro pozdější zkoumání příčin nehody (ačkoli já mu je říkal ještě před nehodou). Hujer Ilicz že mi podrží. Tedy že mi podrží krabčáka, abych k němu mohl přivázat špagátek. Pod touto průhlednou záminkou mi zlomil jednu klíčovou výztuž kostry. Závistivec. Nicméně ze svých trosek poskytl aspoň dlahu.

I tak jsem svého druhého výtvora nedostal příliš stabilně do luftu ani já. Vznesl se, třepotal se ukázkově ve vzduchu, zničehonic se obrátil a narval hlavou do země. Netuším proč. Nepomohlo předělání vah, nepomohla zátěž na ocas, nic. Ten minulý ve vichřici na Žuráni byl zcela bez diskuse lepší. Příště urobím stejného. Dvacet metrů v jednom případě. Výš jsem nešel.

Opravdu nejspolehlivější tedy byli naši šestiúhelníci. Ti trčeli ve vzduchu tak urputně, že největší námahu dalo je dostat dolů.

Příští rok to musíme zopakovat. Možná v hojnější účasti, na každý pád však je potřeba létající papíráky vypilovat. Začátečníci přejít k jednodušším konstrukcím.