Egi manuálem - Kopání pařezů na Marťanově chatě (18.04.2009)

Škandál, škandál, Egi přistižen při manuální práci !!!

Věc se měla tak - Marťan nám loni vcelku aktivně pomáhal stěhovat. Strávil na tom mnoho dní, jen sem tam za párek a pivo. Což jej ctí.

Na revanš si připravil úkol - prý mu mám pomoct vykopat na jeho chatě pařez.

Popořádku: Marťan prý má chatu. Prý u Jedovnic. Už to hovoří za své. Mikroregion. Kurvárna. Ale dejme tomu. Prostě vypráví zkazky, že tam chatu má. Již o ní obšírně vypráví mnoho a mnoho let. Donedávna jsem Marťanovu chatu považoval za něco jako Yettiho - všichni o ní slyšeli, nikdo (nikdo důvěryhodný) ji neviděl. Jednou tam v těch končinách byla s ním Ťapinka pro pilu. Už ta přišla s báchorkou, že jest tam kdesi chata, z níž Marťan uloupil pilu.

Tak u této virtuální chaty se měli skvít virtuální pařezy.

Marťan je prý s bráchou vždy ve volných chvílích vykopává. Asi fajn zábava. Jeho bráchu jsem taky nikdy neviděl. Božena Němcová by zbledla závistí.

Avšak: Marťan tedy pojal myšlénku, že já mu jakýsi mimořádně obtížný pařez vykopu. Neb oni (on a brácha, případně on a jiní nedůvěryhodní divní lidé) kopou s veškerým úsilím jeden až dva pařezy za víkend, já bych možná mohl jeden za víkend, když se budu velmi snažit, kterak on při stěhování, vykopat sám.

Později, měsíc před aktem, přišel Marťan se zprávou, že jako asistent se zcela dobrovolně přihlásil pan Lotus. Střízliv nebyl.

A k dovršení všeho se na poslední chvíli prý přidala Poděska, která pojala velkolepé plány, jak celou pařezorubeckou výpravu zásobí potravinami z vlastní provenience. Plány jala po několika dvojitých whiskách.

V den "D" (po částečném vystřízlivění) Poděsku plány opustily. Odůvodnění: Marťan jí prý neřekl, že je to akce na dva dny. Oni mají s Lotusem dohromady jen jeden spacák.

Avšak ještě dopoledne vzdal i Lotus. Neboť prý mají v práci mimořádnou poradu. V pět odpoledne. Hehe. Na poště. V třídírně balíků. Jo jo. Pochopitelně. Ledva mu Marťan našel autobusový spoj, kterým by poradu i po pařezech hravě zvládnul, přeložili jim nečekaně poradu na třetí. Pracovat u státní pošty je inu řehole.

Pročež jsme vyrazili pouze ve třech - já, Marťan a Ťapinka. V rozšířeném kádru by bylo možno připočíst ještě psy.

Dlužno tedy podotknout, že ano - existuje v katastru obce Jedovnice chata, od níž má Marťan klíče, očividně se v ní vyzná a dokáže s ní jaksi disponovat. Čili to asi bude jeho chata. Pokud je mi známo, zdědil ji a (ač je veskrze obyvatelná) ve volných chvílích ji zkulturňuje.

Pařezy, hmm ...

Já čekal stoleté lípy, přitom ten prioritní, to byl takový srandovní pařízek. No, až tak srandovní zase nebyl, ale že by bylo kvůli tomu zapotřebí takových scén ... Prý ten jeden je nadlidský úkol. Hehe.

Ťapinku jsme poslali, ehm, hledat geocache, Marťana jsem si nechal k ruce a pustil jsem se hrdě do práce. Za dvě a půl hodiny byl první pařez venku. Pche.

Druhý jsem trochu podcenil, tipoval jsem hodinku až hodinku a půl, ve skutečnosti jsem se s ním sral už druhou hodinu, podhrabal, jal se podsekávat (první byl sranda listnáč, tohle byl smrk s mohutným kořenem směrem dolů). Ťapinka se vrátila a obejdovali tam oba.

Nakonec jsem nervově nevydržel a poslal je do, ehm, ještě hledat geocache s tím, že já po dobu jejich nepřítomnosti, aha, do Rudic jsem je poslal hledat geocache, tedy po dobu jejich dvouhodinové nepřítomnosti si s pařezem poradím. Ledva odešli, za sedm minut vzteklého jebání sekerou byl venku pařez taky.

Zbytek volného času jsem ležérně strávil před chatou čta si Rychlé Šípy.

Uznávám - večer a zčásti i v neděli mi dělalo menší problém zatnout pěsti. Ale plán splněn na 200%.