Výňatek z deníku:

Měl jsem dvě hodiny pauzu, než půjdu tradičně na půl osmou na slepejšpárty s Pepém, Bačou, Tetkou Králičkou, Jejím Posledním Manželem Jirkou a "spol." do hospody, otočil jsem se na tu dobu doma, že teho Havlajsovýho střepíka dorazím, ať to mám z krku.

Něco po šesté mi volá Bača, že je drobná změna, nejdem jako vždycky do Eržiky, nýbrž do Tržálu. Hezké české přísloví o tom praví, kterak se přesunouti z louže pod okap. Eržika je pajzl, kde maj televizi, projektor s televizí, obě maj poslední dobou puštěný naplno a na každé naladěnej jinej kanál, zmrdi, Tržál alias Tržnici na rohu Bayerové si pamatuju jako ještě strašnější pajzl, bufáč na stojáka s umakartovýma stolama. Od loňska je to spravený, to už jsem viděl, ale moc nadšenej jsem z toho nebyl. Zvlášť když mi Bača hlásí, že s "aspolem" už dávno sedí na zahrádce, drnkaj na gytáru a už jsou docela dobře kouslí.

No, vyrazil jsem to prověřit. Pochopitelně, než jsem dojel, už byli docela tradičně pod obraz, venku byla mezitím kosa jak v ruským filmu a tak. No humus. Spoléhal jsem na to, že se s chladem zašijem někam, k tomu se ovšem nikdo neměl. Tvrdé jádro komplet, "Aspol" tentokrát posestával z už známých exotů Zadka a Marťana, tentokrát doplněno o další originály Lotuse, Markétu, Evžena, Marcelu a Davida.

Marťan se Zadkem zase štkali, kdy zase přijde Jolanta, oni se do ní tuze zamilovali loni při ohňostrojích při mé památné akci, jak jsem všechny svoje známé sezval do hospody s tím, že pokud mi to vyjde, přijdu tam, ale není to vůbec jistý. Ono mi to nevyšlo a já jsem šel jinam. Jenže se moji známí všelijak seznámili navzájem, všichni svorně mě šeredně pomluvili, což jejich kolektiv ještě utužilo, pak z toho vznikají takovýhle trable, kdy Zadek s Marťanem vzdychaj po Jole.

A to se ví, koho za sebou přitáhla Ťapinka jak kačera na špagátku? Jolu. Tak to už bylo komplet.

Jelikož už zubama jektala dobrá půlka lidí, včetně těch, co měli ethanolovej kožíšek, Marťan jakožto v této krčmě známá tvář vyjednal, že se můžem přesunout dovnitř. Už to je divný, když takovouhle sestavu někdo pustí dobrovolně do hospody. Co víc - po chvíli svým smyšleným šarmem donutil štamgasty přenechat nám větší stůl (ve skutečnosti tam prudil tak dlouho, až jim nic jinýho nezbylo, aby se ho zbavili), a na závěr přesvědčil svlečnu serevírku, že vlastně vůbec nebude vadit, když si budem vevnitř pokračovat v hudební produkci. Ta serevírka musela bejt nutně šáhlá, vždyť nás přece slyšela venku, a od té doby už uběhlo několik dalších piv. Kdo chce kam, jinému jámu kopá. Kdo do tebe kamenem, ty do něho holí.

Nakráčet takhle skupinově do TV Znova, může se ňáká Dajdou jít bodnout. Si představte:

- Pepé je sice učitel hudby, hraje dobře, zpívá dobře. Jenom má půlku zubů nahrazenejch mezerama, pročež syčí jak Kobra. Třeba jedenáct. Na to, že furt lozí po zubařích, mi přijdou dentisti jako pěkní ojebové. Nebo naopak - kdyby nebyl furt na křesle, nemá už čím žvejkat. Takže Pepé držel linii, ačkoli u toho chvílema zněl jak ucházející balón.

- ze dvou stran vedle mne seděly Ťapinka a Marcela, každá s jiným druhem hluchu. Každá zpívala něco jinýho. Vedle Marcely pak Evžen, kterej díky zamilovanosti zkoušel urputně zpívat to, co ona, jenže taky falešně. Jelikož sama Marcela už tam měla faleš o půl oktávy, měl to falešně na druhou.

- Zadek s Marťanem už po deváté hodině jenom krákorali vždycky od písničky první takt celou dobu dokola, nedostatek kvality hlasů nahrazovali intenzitou.

- Jola se chytala na dobrou polovinu písniček, ozvláštnění spočívalo v tom, že polsky to zní přece jen krapet jinak (ale abych řek pravdu, její sólové dvě písničky v polštině za vlastního doprovodu na kytaru byly asi nejlepší produkce za večer).

- nejsnaživější byla Tetka Králička, ta sice obvykle znala asi půlku slov a půlku melodie, bohužel nikoli od stejné písničky, a už nikdy ne od té, která byla zrovna na pořadu.

- a ostatní do toho dělali sbor, čili hýkali, co je zrovna napadlo. Tady se pozná rozmanitost - každýho vždycky napadlo něco úplně jinýho. Včetně mne, pochopitelně.

Cestou z hajzlu jsem s úžasem zjistil, že s náma zpívá celá hospoda, i nejzadnější stůl diagonálně přes celou krčmu. Pak mi došlo, že to je nezbytnost. Půlka jich byla už úplně na šrot, těm to bylo jedno, druhá půlka beztak neslyšela vlastního slova, tak si aspoň zabékali.

Tuze pěknej hudební večer to byl.

Fotky nechám radši bez komentáře, však to stačí na pohled. Chtěl jsem tam připsat, že jako nejnormálnější vypadám já, ale jak na to tak koukám, radši budu držet hubu:

Doplnění - rozhovor nad ránem (z 19. na 20.03.2004) s Allorou:

Allora (1:22 AM) :
hele koukam na fotky z akce
nejnormalneji tam vypadas ty :-D
Egi (1:24 AM) :
se nediv, mezi pulkou zrakove postizenych a druhou pulkou ozralych, ze vypadam mozna na prvni pohled prijatelne.
Allora (1:24 AM) :
boze, to jsou typci :-)))))
oni te za ty fotkky nezabili?:-)
Egi (1:25 AM) :
oni jsou nevidomi :o))))
Allora (1:25 AM) :
no a?
Allora (1:25 AM) :
jeezis ahaaaa :-))))
Egi (1:25 AM) :
chapava :o))))
Allora (1:26 AM) :
jeeeeeezis :-)))
smarjaaaa :-)
to bylo ultramega slapnuti vedle :-)))