Přišel s tím původně Fabiák - v Praze se prej koná naprosto dokonalá akce, DigiFórum IDIF, tuto akci je třeba vzít na vědomí, přihlásit se, zaregistrovat a navštívit. Tuze důležité. Moudra tam budou sršet. Sice mi to nepřišlo až tak docela úžasný, ale nakonec - kde jsou ty časy, kdy jsem do Práglu jezdil třeba i několikrát tejdně? Odpovím si sám - ty časy jsou zaplaťpánbu v trapu. Ale je to vítaná příležitost se tam podívat, třeba se u toho člobrd i něco dozví ...

Vybrečel jsem si na šéfové čas, ať se nešmudláme s nějakým účtováním, já tam pojedu jako v pracovní době, tři kila za vlezný mě taky nezruinujou, nebudu si na to psát ani cesťák, však si to pak nějak vynahradím, navíc to není od práce vůbec odtažitý, naše nezodpovědná redaktorka Fišta mě furt nutí cosi fotit do toho ouředního obšťastníku, tak musím vědět, jak na to.

Sem by se hodil úryvek z deníku:

Říkám to pořád, nějak nechápu lidi, kteří si na dlouhou cestu vlakem nekoupí místenku. Též nechápu lidi, kteří nekoukají, kam lezou.

Třeba jak ten inteligent včera. Vlezem s Fabiákem do vlaku. Najdem místo, tedy naše místo, napsané na naší místence. Na kupé je nakreslen piktogram dýmající cigarety a vedle dveří je v šochtlíčku kartička, že sedadla u okna číslo 25 a 26 jsou obsazená. Na sedadlech u okna jsou rozvalení dva vysokoškoláci (jednak tupani od pohledu, druhak je prozradily skripta), jeden už úplně, druhej se k tomu akorát šteluje. Jdem do kupé a halasně zdravíme:

"Hej hou, krásné ráno, pánové, máme společnou cestu, mimochodem, ten baťoh si moc u toho okna nesundávej, budeš ho muset zbytečně přenášet."

Ten sedící to kupodivu chápe hned: "Aha, vy máte tu místenku, co tam byla napsaná? Já vám uhnu." Tipuju ho na budoucího inžinýra, vypadá jak vagabund, mírně zabedněnej (ví, že jsou tam místenky, přesto si tam gecne jak paša a čumí, jestli mu to třeba neprojde), ale flexibilní (vidí, že místenky máme my, vypadne a doufá, že tím jeho aktivita končí, takovej úhybnej manévr znám od Žufiho).

Ale druhýmu se do toho moc nechce, hmm, to bude asi právník nebo filozof: "Jak místenky? Tohle je místenkovej vůz?"

"Áno. Nikoli povinně, ale přece jenom je. Všechny jsou místenkový."

"A vy máte místenku?"

"Zase trefa, ačkoli tě podezřívám, kujóne, že jsi trochu fixloval, přiznej se, švindlíři, že tys to slyšel tady od kumpána?"

"Jéje, co s tím budeme dělat?" furt tam stojí jak telegrafní sloup a čumí z jednoho na druhýho.

"No, my s tím nebudeme dělat nic. Ty se sebereš a sedneš si jinam. Máš na výběr ještě ze tří míst v tomhle kupé plus celej zbytek vlaku. Víš, my máme místenku na sedadla 25 a 26, okno, kuřák, proto budeme sedět na sedadlech 25 a 26, u okna, v kuřáku. Co s tím budeš dělat ty, to je zhola tvoje věc, máme demokracii."

"Ježišmarjá, to je kuřák?"

"Áno."

"A vy jste kuřáci?"

"Áno." (nebudu mu vykládat, že jenom jeden z nás, to bych se tím mohl bavit až do České Třebové).

"A budete tu kouřit?"

"Víš, mladý muži, řeknu ti něco o životě - když někdo přijde do místenkové pokladny, koupí si místenku na sedadlo výslovně u okna a do kuřáckýho kupé, činí tak patrně proto, že chce cestou koukat z okna a u toho si zádumčivě pokuřovat."

"Ježišmarjá, místenkáč, kuřák, búúú, bééé, to je ale vošklivej vláááák, já tady nebudůůů, já chci prýýýč, mamííííí ...."

Konečně se otočil a zdrhl. Výkvět národa. Ten to nabeton dotáhne na poslance.

Mno, aspoň jsme měli veselou cestu. Pak si přisedly ještě dvě takový prapodivný maškary, jedna byla vošklivá a měla celou hubu propíchanou piercingem (nevím, jestli ta její šerednost byla příčina nebo důsledek toho piercingu), druhá byla vošklivá, tlustá a milovala průvan. Furt otvírala dveře, jenom ať to tam trochu protáhne a ať jde dovnitř randál. Já mám fakt na spolucestující štěstí. Už vím, proč existuje zvláštní odnož fízlů - železniční policie, to až jednou ty íkvéčka v kupé pozabíjím, aby mě mohli rovnou na kolejích sbalit.

V Práglu jsme si koupili místenku navečer, už asi tušíte proč, sedli na krtka a přes Slintáč dojeli k Pakulu. Tam jsme měli spicha s Issagou a tam taky mělo bejt to fórum.

Všechno jsme měli přes Internet zaplacený, zaregistrovaný včetně jednotlivejch přednášek. Vcelku nás udivila ta fronta. Člobrd se postavil do fronty a posouval se, posouval, posouval - až se doposouval ke třem stolečkům, kde seděly tři najatý kravky (hostesky se tomu říká), ty listovaly v papírech, nalistovaly člobrda a daly mu kartičku s číslem. Máchly rukou a ukázaly - kartičku je třeba ukázat támhle tomu pikolíkovi, kterej tam zevloval asi třičtvrtě metru od nich, on nám kartičku zkontroluje a pošle nás do jiné fronty, též o kurevské délce. Tam se zase čekalo na registraci do jednotlivejch sálů na jednotlivý přednášky. Tam u dalších tří stolečků seděly další tři kravky, kontrolovaly zas ten lísteček s číslem a rozdávaly zase jiný papírky. To se podívaly zas do jakejchsi formulářů, jestli má danej oučastník přednášky zamluvený, pokud měl, barevný lístečky dostal, pokud neměl, poslaly ho do třetí fronty, aby si počkal, jestli něco nezbyde. My jsme naštěstí měli. Divný mi přišlo, že Fabovi a Issy tu prapůvodní bumážku nechali, mně ji stopily. Ale co už? Navíc nám řekly, že je všechno v časové tísni (bodejť, kdyby to měly připravený třeba v obálkách hned u té úvodní fronty, mohla už půl hodiny podle plánu probíhat první přednáška), a jestli chceme potvrzení o zaplacení, máme se stavit někdy v průběhu dne. Fajn.

A hrr na přednášky. Jak už jsem někde psal - nebylo to zase tak děsně dokonalý, nic moc novýho jsem se ani nedozvěděl, ale sem tam něco přece.

Dobrá byla přednáška Ondřeje Neffa (Pan Gentleman pro něj používá krásnou přezdívku či zkratku - ON), ten tam exhiboval s novinkama foťáků, který jsou teprve krátce na trhu nebo budou teprve uvedený, což zhruba splnil, jenom od spisovatele bych nečekal takový logický omyly, jak tam ze sebe opakovaně chrlil - u každýho modelu se zastavil a krátce popsal jeho výhody a nevýhody, přičemž pořád tvrdil, že tenhle má takovej LCD displej, onen má zase jinej LCD displej a tak dále. Doteď jsem si myslel, že LCD znamená Liquid Crystal Display, tedy displej z tekutých krystalů, používat sousloví "LCD displej" alias "displej z tekutých krystalů displej" mi přijde švihlý, něco jako svýho času "Lidová demokracie" čili "lidová vláda lidu". Drobná blbost.

Furt ON neměl na toho kokotka od Olympusu, kterej tam měl jakousi vložku ohledně standardu 4:3. Tenhlenc trubec asi chyběl tak v šesté třídě obecné školy, dokola mlel perly jako "s baterií pořídíte řádově 600 - 700 snímků", "je to řádově 30x až 50x zvětšené" nebo "odchylka může být řádově asi pět stupňů". Tukan. Mu asi nikdo neprozradil, co je to číselný řád.

Pravil jsem, že takovýho nedouka nemůžu poslouchat, že mi to rve uši, nechal jsem tam Fabiáka s vyvalenejma vočima a vodevřenou hubou hltat ty perly házený těm sviním a šel si za kozenkama vyzvednout potvrzení o zaplacení. Tam byly zas jiný tři:

"Brej den, já bych chtěl ten glejt vo zaplacení."

"Máte registrační číslo?"

"Eh?"

"Tu kartičku, co jste dostal jako první."

"Tu jste mi zas šlukly."

"To jako že jsme vám ji ukradly?"

"No, vzaly, nevrátily."

"Pane, to teda né, tady vám žádnou škartičku nikdo neukradl, mimochodem jsme to vůbec nebyly my, to byla úplně jiná parta, se budu bránit, můžete vůbec něco dokázat? Otisky prstů, testy DNA, to jasně prokáže křivé nařčení ..."

"Uklidni se, prcinko, zhluboka dejchej, mám číslo třistadvanáct, naval potvrzení a nech si dramata do divadelního kroužku."

Prcinka se uklidnila, zluboka se nadechla, našla potvrzení číslo 312, navalila ho a dramata si nechala do divadelního kroužku.

Nejlepší byl závěr, to tam byl jakejsi čičmunda, prej Roman Kelbich, a jeho přednáška Kreativní fotografické postupy. Jo, ta byla velice dobrá. Vcelku jsem zvěděl pár triků na osvětlení a takový srandy. Akorát si to panáček mohl trochu předpřipravit, při jeho vyjadřovacích schopnostech jsem málem spadnul ze židle. Z projektoru zazářila fotka dvou spoře oděných ženštin v trávě při západu slunce. "To je zase jedna fotka, moje, hmmm, éééé, to jsem fotil, éééh, tam je ten západ, hmm, slunce západ, vidíte tam dvě postavy, ééé, hmmm, ženy, hmm, v trávě, éééé, při západu, ehm, slunce, v trávě. Použiljsemtakovejatakovejfiltraodraznouplochuzlevaaslunkobylozúhlušedesátstupňů." Našel jsem si na to trik - podívat se na snímek, deset minut schrupnout a probudit se až na poslední větu. Pak to bylo oukej.

Nakonec jsme to zabalili a šli do "Hospody U vystřelenýho oka" na Žižkov.
Zas výňatek z deníku:

Se ví, že takovej fórum se musí náležitě zhodnotit. A kde se nejlíp hodnotí a probírají nově nabytý znalosti? V hospodě, kdo tipoval hospodu, ať si připíše bod. Třeba "U Vystřelenýho Oka", to je vám takovej typickej lokál na probírání znalostí z oblasti dižitální fotografie. A jelikož znalostí novejch pravda bylo poskrovnu, ani nám moc nevadilo, že se k nám po čase přidali elementi, divní elementi, teda divnejch elementů byl plnej pajzl, ale mám na mysli divné elementy nám známé.

Tak předně se doštrachala VávaCz, ta omezila svoji komunikaci za večer na to, že mi co tři minuty vyhrožovala, že se u nás v Brně zastaví. Já pokaždý obrátil voči v sloup a Váva zasyčela: "Kiš, kiš," a vyplázla jazyk. Kdo by nás pozoroval, myslel by si, že hrajeme nějakou zajímavou pantomimickou hru.

Pak taky Niri, nová to osůbka z Xchatu, tu nebudu pomlouvat, jelikož je to milá holka, nic extrémního moc neprovedla, aby se nás nezděsila a abych taky při tom nevypadal jako tupan, že jsem si ji v té roztržitosti (narozdíl od ostatních) zapomněl vyfotit.

Hospodu našla (jako ostatně vždy) ještě Janinka čili naše milé Agj, zatímco Záškodník se nehodlal honit někde po Práglu, zaujmul pozici na nádraží, tama beztak musíme domů. Tam že si na nás počíhá. A číhal. Asi hodinu. Trubec.

Zvláště pikantní bylo, když se nás tří školenejch ostatní ptali, co jsme se vlastně za nové převratnosti a úchvatnosti na fórumu naučili? Ono se to těžko vysvětluje, že vám došlo pár drobnejch souvislostí, ale až úplnej zázrak to nebyl, to celý eště tak, abyste nebyli za blbce.

Janinka: "Co že jste tam teda dělali?"
Váva: "Učili Egiho fotit."
Janinka: "No sláva."
Váva: "Přijedu do Brna."
Egi: "Šmarjá."
Váva: "Kiš, kiš" a plazila jazyk.
Janinka: "To jako jste se učili fotit třeba zvířátka, žabičky, kobylky a tak?"
Egi: "No, to zas tak úplně zrovna doslovně možná né, ale máš štěstí, protože tohle náhodou vím."
Váva: "Přijedu do Brna."
Egi: "To vezmeš motejla, žábu nebo kobylku, zašprajcuješ do misky a na chvílu vrazíš do lednice, pěkně ju nachladit, vona hezky ztuhne. Vono jim to moc nevadí, nesmí bejt úplně na led, to by se jim nemuselo líbit. Pak si narafičíš foťák, modelovou žabu jemně vyklepneš třeba do travičky, co u ní máš ten foťák narafičenej, dá rozum, že nebudeš rafičit foťák jinam, než budeš pak fotit, nebo nebudeš klepat žabu kamsi, kam nemáš fotoaparát narafičenej, tak teda žabu máš na travičce, můžeš to obohatit nějakým nasvětlením a rozprašovačem ji jemně pokropíš vodou, jenom tak zlehounka naprášíš, fofrem párkrát vyfotíš a máš krásnou žabu v ranní rose. Vona se (zvlášť při tom nasvícení) hezky zase nahřeje, poděkuješ jí a jdete si každej po svým."
(Nebudu se chlubit, že teorie je takováto, leč prax jsem nikdy nezkoušel, kdo soudnej by si taky dával takovou havěť do ledničky, že jo? Navíc žába je masožravec nebo možná aspoň trochu masožravec a na svoje vepřový já su tuze háklivej).
Záškodník: "Jo, to je fakt, já jsem jednou takhle zkoušel fotit kobylku, vrznul jsem ji chvílu na mražák, ale vona pak byla taková ztuhlá a já jsem myslel, že je dočista umřelá, mně jí bylo líto, tak jsem na ni dejchal, aby se zahřála."
A pak že Záškodník nemá dobrý srdce. Faktem, že se mu podařilo kobylku resuscitovat už se moc chlubit nechtěl, jelikož taková právě obživlá kobylka radostí obvykle vyskočí a přistane právě shora zhluboka dejchajícímu Záškodníkovi ve chřtánu, ale to je vedlejší, hodnotí se dobrej úmysl.
Váva: "Přijedu do Brna."
Janinka: "Týý, jo, takhle se to dělá? A vyfotíš mi jelena? Jenom bacha, až ho budeš naprašovat, ať se mu paroží moc neleskne, eště, že tě máme, když už máš takovou velkou ledničku, jé, já budu mít vyfocenýho jelena ..."

Komu že se to hážou ty perly v tom přísloví?

Vlezli jsme s Fabem do vlaku a radši vodjeli. Tentokrát už tam s náma seděl v kupé jenom jeden zmatenej přivožralej Slovák, v kupé měl nakvindovaný kolo, napotřetí pochopil, že chceme, aby nám uvolnil místo, čímž se vyčerpal, usnul, v HavloBrodě přišla průvodčí a vysadila ho. Byl z toho docela vyvalenej. Ale měl jízdenku do Šatova, přes HavloBrod a Znojmo, až vystřízlivěl, třeba mu to došlo.

Zatímco já si fotím trotloviny jako třeba Prahu ...	... Fabiak s Issagou už nervózně přešlapují a touží se jít vzdělávat.	Issaga zmožená v polední pauze, ne, to není bufáč na nádraží nebo podobnej pajzl, to je prosím restaurace v PaKulu čili Kongresovém Centru.

Cestou z přednášek si opět fotím trotloviny ...	... Issaga si též fotí trotloviny a ještě se u toho na mne nepříjemně tváří. Prej si mám radši fotit trotloviny. Na odpověď "No právě" se tváří ještě nepříjemněji.

V krtkovi cestou z PaKulu do HUVO.

Trosky se potácí z hospody - usmysleli si, že nás "doprovodí na nádraží", ve skutečnosti to chtěli mít nasichr, že jsme fakt vodjeli.

Na nádraží - Váva se schovává za sloupem. Její falešné představy a iluze o vlastní štíhlé linii jsou značně přemrštěné.	Konečně jsme se setkali se Záškodníkem. Ten tam stál jak hydrant s kelímkem kafe a čekal na nás.	Váva konečně vylezla zpoza svého sloupu.	Naše milé AGJ.

Takhle tam stáli na peróně a čekali, až se dá R 375 Pannonia do takovýho pohybu, že budou mít jistotu, že nezvládnem vyskočit a nedejbože se vrátit.

A tady je ještě jednou ten slibovanej jelen v ledničce.

Pokud mi (nedej Bože) něco chcete a nestačí vám na to ta slavná "Návštěvní kniha", občas mě můžete zastihnout na ICQ pod nickem "Egi" a číslem 54411361 (teď ), občas mě také můžete natrapírovat třeba na XChatu, zcela netradičně pod nickem "Egi" (momentálně teda ).

Hmm, teď mě tak napadá, nebo mi prostě napište: michal.eger@centrum.cz