Tou tupounovinou nahoře se dostanete zpět na titulní stranu

Minidrakiáda (21.-22.10.2005)

De facto pouze sumárně podané zápisky z deníčku ...

Pátek, 21.10.2005 ... Materiál na draka ...

V rybářských potřebách:

"Co byste potřeboval?"

"Vlasec. Tenkej, dlouhej a pokud možno levnej."

"Jak moc tenkej? Co na něj budete chytat?"

"Chytat?"

"No jakou má mít nosnost? Na jaké ryby? Do jaké hmotnosti?"

"Pane, já na něj nehodlám nic chytat, tím méně pak ryby. Já budu pouštět, avšak nikoli ryby, nýbrž draka. Je podzim, všici mne akorát tak serou. Je čas vzít draka. Když né úplně vzít draka, tak aspoň toho papírovýho. Přivážu ho na vlasec a nechám ho plachtit. Vlastně takové venčení draka."

"Aha, tak to máte říct rovnou. Tak to bych vám dal tenhle obyčejnej levnej, nosnost sedm a půl kilo, délka sto metrů. Bude to stačit?"

"Se ví, zas ho musíme trochu podržet v rozletu, sto metrů a dost. Dejte mi dva. Možná budou dva draci, pokud se nám podařej splácat a nezasrat celej kvartýr vod lepidla."

"Jo, vy ho hodláte sám vyrábět?"

"A jak jinak?"

"Dneska se dá pane koupit draků a draků, to byste koukal. Ale máte úplnou pravdu, když si draka vlastnoručně vyrobíte, to je něco dočista jinýho. Děti z toho maj pak daleko větší radost."

"Šmarjá, jaký zas děti?"

"No - děti. Vyrobíte s dětma draky a půjdete je pouštět, nebo se pletu?"

"Kde vy, pane, na ty nápady chodíte? Chytat ryby, kupovat draky, teď eště jakýsi děti do toho? Zlé pryč a pánbůh s námi. Když říkám, že mi všichni pijou krev, eště nějaký děti do pouštění draků montovat. Z toho nebude nic. S přítelkyní a s psama, já draka, přítelkyně draka, pséci se vobejdou bez. Jak mne budou srát i ti tři, pudu sám."

"Aha, no dobrá, tak sedmdesát vosum korun a ať vám to pěkně lítá. Nashledanou."

Sedmdesát vosum korun. Za takovej špagátek. Za takovej špagátek na draka.

Dále zakoupil jsem v papírnictví tenkej velkej papír na potah, balík špejlí a tři krepový papíry na dračí vocas. Režnou niť a nůžky doma máme.

Když jsem se obratem vracel do krámku podruhý, asi za tři minuty, prodavačka už stála vopřená vo regál s lepidlama a děla, že tušila, že mi něco bude chybět.

Za posledních třicet let se změnilo hodně ... jenom to lepidlo Drago je furt stejná sračka. Zdemolujete tubu, dostanete z toho vší silou takovej hovňousek jak s bídou na špičku zubního kartáčku. Kupodivu dva papíry jakž takž přichytí k sobě. Sice pouze na několik dní, pak ztvrdne, rozdrolí se a opadá, ale pro moje momentální účely dostačuje.

Snad jen už to nevyrábí nějaká ta Tatrachema, n.p. (nebo co za podnik to tehdá dělal), ale jakási "BŠ Factory s.r.o., Slavkov u Brna". Týýý vole, ve Slavkově maj s ručením vomezeným Factory. Dokonce Bé-eŠ Factory. To by se jeden posral. Jenom to Drago je drek furt stejnej.

Lepidlo Drago. Asi netřeba představovat, takže jen klíčové vlastnosti: nejde z tuby a nelepí.

"Jsi mi nikdy neřekl, že umíš stavět draky," děla Ťapinka poté, co jsem ji seznámil se svou ústřední myšlenkou na víkend, odpočítal jí špejle a přidělil papírovou plachtu.

"Asi jsi mi kladla špatný votázky, hehe. Chlap, kterej neumí postavit draka je ... na draka."

"Ale já myslela, že se s tím nebudeme patlat teď, že takovej drak se ráno postaví a odpoledne se jde pouštět."

"Tak takovýdle pravidlo neznám. Ale jedno vím tutově: ráno, ráno se tady žádnej drak stavět nebude. Jak by řek Pepé - to vím na milijón procent. Kdepak, dost už jsem se s drakem nasral, eště kvůli němu vstávat o víkendu ráno. Nic takovýho. Draka přihotovíme teď, v poledne vstanu a pudem."

Tedy máme draky. Já mám draka, Ťapinka má draka.

Půjdem pouštět draky, chachá.

Jenom zrovna začalo venku chcát, tak doufám, že to zase přestane. Aby takový úsilí nepřišlo vniveč.

Ráno - drze ještě před dvanáctou - mne Ťapinka budí s pokřikem: "Vstávej, musíme postavit vocas a jít na to."

Co to? Nějaká ranní sexuální rozcvička?

I kdepak, pod pojmem 'postavit vocas' rozumí se dokonstruovat ocas k drakovi létacímu, 'jít na to' pak znamená samotný akt, tedy pouštění draka.

Přibrali jsme kamaráda Tomína a jeho vodlitka Denise, Tomínovi jakožto rekreačnímu rybáři jsem včera volal a dotazoval se, kde jsou nejbližší rybářské potřeby, kde bych mohl zakoupit vlasec. Poté, co zjistil, oč se jedná, projevil přání zúčastnit se též, a sice s pitom..., ehm, s potomkem, šklebákovi že by to zajisté udělalo radost. Inu, proč ne?

Oproti včerejšku přestalo pršet. Sic byla slabá mlha, leč ta pouštění draků nijako nevadí. Horší to bylo s nedostatkem větru, pročež jsme zvolili hranu kopce za Vranovem směrem na Šebrov. Jestli někde v okolí bude únosně alespoň trochu foukat, pak asi právě tam. A takyže jo.

Drakům jsme museli trochu pokrátit naddimenzované ocasy, přeci jenom byly spíš na silnější vítr a i fakt, že chvilkou courání v mokré trávě navlhly, jim na kvalitě nepřidalo. Ale po odlehčení i za onoho slabšího větru přinejmenším naši dva draci začali šplhat nahoru, výš a výše, nedělalo problém dostat je na stometrovou hranici.

Kolemjedoucí auta přibržďovala, lidi koukali. Jakejsi vometák v ukrutně draze vypadající stříbrné Mercedes (ano, je to TA Mercedes, nikoli TEN Merceces) na nás zevloval dobrejch pět minut. Určitě teď někde zpytuje své zbohatlické svědomí, vybírá konto a jde kupovat špejle ...

Tomín a jeho piškot Denis, postrach ulice nebo kýho čerta.	A Ťapinka s drakem v plné zbroji.

Ťapince drak lítá jak drak (bodejť, je postaven pod mým metodickým vedením), Ťapinka je hepy ...

Tomín se mocným pobíháním snaží uvést do vzduchu svoji prefabrikovanou obludu.

Egi má draka. Egimu drak též lítá, Egi je též hepy ...

Přes tatínkovu snahu vodlitka ze všeho nejvíc zajímají psi. Psy vodlitek krmí Tatrankou.	Tomín se marně snaží zaujmout synátora drakem. Nedaří se, přestože Denisovi došly Tatranky a psi se od něj odvrací a jdou se opět věnovat norování.	Letí. Po několika naběhaných kilometrech dostal Tom draka do vzduchu na dobrých deset metrů.

Páření našich dvou draků na stometrovou vzdálenost.

Šťastní pséci, zaliskaní vod bahna až za ušima.

Ťapinka byla spokojená. Nadmíru. Drak jí lítal jako divej. Já taky, teda já jsem nelítal, já jsem byl taky spokojenej, jelikož mi drak lítal jako divej. Tomín se hezky proběh a piškot Denis získal iluzi, že si hrál s psama. Ti naopak byli též spokojení, jelikož většinu doby (vyjma Denis-Tatrankového intermezza) si ryli v zemi a nikdo je ani neokřikl - následné koupání se jim už až tolik nezamlouvalo, ale vzali to tentokrát kupodivu klidně - inu, nezbytná daň ...