Výňatek z Allořího zápisníku:

Práááásk!
Jsi mrtvej!

Včera jsem se konečně dočkala dne "D" neboli kuličkované.

* * *

Poté jsme se ocitli na dvorku jednoho pavlačového domu, který už sám o sobě vypadal docela pochmurně. Zodpovědný osob se rozhodl, že budeme čekat na příchod jiných osob, vlastnících klíče, nevěda ovšem, že tyto jsou už dávno zabarikádované uvnitř.
Nakonec jsme se ovšem šatny, poučení i pistolek dočkali a mohli začít. Osoby, vlastnící klíče, jsou velmi moudré, boť navrhly dvěma přítomným dámám, tedy Rose a mně, pistolky automatické, zbylých osm přítomných pánů nafasovalo "Mavericky" (boha, fakt nevím, jak se to píše). Egiho protesty nic nezmohly a obzvlášť Rosa si svého Rambování užila ;-)

První rozehřívací kolečko.
Oni mají vlajku. My máme vlajku. Proč nemůžem být s Rosicí v jednom týmu? Dva automaty by byly megacool.
Utíkám, mlží se mi štít. Hergot jsem se lekla, žlutej...aha, to je "náš", nesmím ho zabít. Já chci do někoho pálit! Zeď...jo, dobře, do tý se aspoň trefím. Jak mám lézt po žebříku s bambitkou? Někdo se skrývá za rožkem, prááásk! Aha, žlutej, tedy "náš", no neva, hlavně že jsem se trefila. Kdo to tam píská?
Jejda, konec hry? Běsice Rosice nám vzala vlajku? Ehh...

Výměna stran, další kolo
Mně se to táááááááák líbí! Vlajku mám na háku, chci přežít a pálit! Plížím se kamsi nahoru, šplhám po bednách a číhám. Jistím shora Rosina současného na pravoboku a Rosina bývalého na levoboku. Prásk, prásk, ti černí jsou takoví hnusoni...no počkej šmejde, já ti dám. Připosraná strachy nakukuju dolů a vida, pode mnou se plíží, nic zlého netuše, čísi záda. Prásk...jsi mrtvej! Beruška, se lekl a odpajdal, na triku červenej "krvavej" flek, co na tom, že nám Rosice zase s vlajkou odpochodovala? ;-)

Třetí kolo, čtvrté a bitvu o přežití už nemůžu konkretizovat, boť se mi to všechno míchá, takže jen střípky.
Návrh několika přítomných pánů na bitvu automatů proti ostatním jsme s Rosou rázně zavrhly, dvě proti osmi by byl stav víc než nepoměrný, vždyť bychom je tam zrušily do pár minut a měly bychom po srandě.
Černí proti žlutým, všichni se plíží a skrývají a do toho vběhne Rosa a pálí od boku na všechny strany, Rambo hadra.
Plížím se po půdě, zahlédnu stín. Schovám se za roh a pomalu vykukuju, chvěju se napětím...napalím tě do tý části těla, kterou vystrčíš první, dacane! Uáááá, musela to být hlava? (fakt mi ho ale bylo líto, sice tvrdil, že to do štítu nebolí, ovšem i tak to byl divný pocit, naprat to do někoho z takové blízkosti).
Černí konečně přišli o vlajku, ale nemá to kdo odpískat, boť strýc Egi se vytratil i s píšťalkou, klasika ;)

Tým proti týmu, teď už bez vlajek.
Zas šplhám na půdu, láká mě to množství stínů, skrývaček a tajemno. Kdosi se přískoky blíží z druhé strany, číháme na sebe za barierou. Zrychlený dech, kdo z koho? Začneme se smát a nakonec chvíli oddechujeme bok po boku, černý se zelenou, pár sekund příměří. Pohybem ruky se domlouváme, kdo se kam vydá, po pár metrech příměří končí.
Po žebříku slezu dolů, bych se vzápětí rozhodla, že nahoře je to přeci jen tajemnější. Vydám se tedy ke schodům, ale co to...kroky. Chvíle napětí, naši-vaši? Dlouhé nohy v džínách, uáááááá...ratata...jsi mrtvej, strýcu! A nějaké kecy se zaseklou zbraní na mě ani nezkoušej ;)

Před koncem se fotilo. Egi chodil a zaměřoval bojovníky s hlasitým voláním "Mám foťák, nestřílet." Koho to, synku, zajímá? Vlasatého žluťáka s bílou kuklou (Dufalík, pozn. Egiho) rozhodně ne, šije jak ďas ;)
Pak je sám postřelen a s rukou nahoře upozorňuje okolí, že je hájený. Koho to, synku, zajímá? Rosu rozhodně ne, šije jak ďasice.
"Jsem mrtvý!" — tři rány.
"Jsem mrtvý, sakra!" — tři rány.
"Jsem mrtvý, chceš to písemně?!" - rána a "...jejda, já jsem tě nějako neslyšela, a tu zvednutou ruku jsem taky neviděla, mám zamlženej štít. Hele, aspoň to máš jistý ;)"

* * *

Co k tomu dodat? Skromně bych podotkl, že jde o pár mých nekvalitních fotek, přece jenom si nenechám rozstřelit pořádnej foťák, už takhle jsem to náležitě schytal.

Pokud by byla ještě nějaká nejasnost, něco málo se o tom píše i u mne v deníčku ...

Bojová scenérie.	Obrana pozic.	To, co vypadá jako obyčejná ďůra do zdi nebo neškodné okénko, to taky klidně může bejt obyčejná ďůra do zdi nebo neškodné okénko ...
... pakliže za ním nečíhá Rosa s poloautomatickou zbraní.	Rosa je vůbec akční ...	... nechtěl bych bejt v kůži toho, kdo těma dveřma vejde.
Dufalík na číhané ...	... ano, to je ten, co střílí i reportéry.	Nepejš opětující palbu. Přes moje rameno. Koule mi hvízdaj kolem uší.
Jeden z Rosiných známých, Libor, ...	... kterak parádně schytal jednu na ohryzek. Hezky potom sípal.	Pierce na bobku ...
... houby jak zajíček v své jamce, kdepak, ten číhá na Alloru, by jí oplatil ten zásah do ksichtu.	Ráďa též číhá na Alloru. Proč by jí, koneckonců, nemohl oplatit zásah do Piercova ksichtu?	Sama velká a drahá teta Allora s druhým semiautomatem. Ta číhá, co se pohne. Už je to jedno, všichni už pálí po komkoliv.

Pokud mi (nedej Bože) něco chcete a nestačí vám na to ta slavná "Návštěvní kniha", občas mě můžete zastihnout na ICQ pod nickem "Egi" a číslem 54411361 (teď ), občas mě také můžete natrapírovat třeba na XChatu, zcela netradičně pod nickem "Egi" (momentálně teda ).

Hmm, teď mě tak napadá, nebo mi prostě napište: michal.eger@centrum.cz