Zpět na soupis dnů		Zpět na titulní stranu
Expedice Pobaltí 2002 / deník pátek – 26.07.2002
<< Předchozí den	Fotky tohoto dne		Následující den >>

Tak co psát dneska? Co psát, když nic neděláme? Celý den ležíme ve stanu u Estonce na zahradě. Je tradičně zataženo, jako vždycky, když jsme někde u vody. Jenže tentokrát se už nutně potřebujeme umýt a vyprat si pár nejnutnějších věcí, tak čekáme na polojasno. Ve směru, odkud vítr vane, je ovšem ještě celkem slušná zásoba mraků. Tak poleháváme, pospáváme, čteme, hrajeme karty.

Po jednom větším slejváku se mraky daly do zběsilého pohybu, ale za nimi byly další – ještě černější. Vtom Egi prohlásil: „Konec hrdinství, jdu se koupat.“ Správně to prý mělo být: „Konec flákání, je čas na hrdinství.“, tak nevím, kdo je tady divnej.

          Ťapinka počkala, jestli mě to zase nepustí, jestli to vidím vskutku reálně, ale pak se přidala, aby nevypadala, jako že je „cimprdlích“. Akorát valila bulvy, když jsem se sháněl po šampónu. Leč vzala si jeden preventivně taky, že se jako uvidí. Jezero bylo sice písčité, ale mělké, kus od břehu, kde dosáhlo tak nad kolena, jsem si do něj prostě lehl. Pak jsem vylezl, a dal se do operace „mejdlo & šampón“. Ťapina sice uvažovala chvíli nad svérázným pojetím hygieny – prý nemusí vonět, stačí, když nesmrdí, ale jakmile viděla, kterak tam zázračím s mýdlem, neodolala taky. Mezitím začalo zase pršet a napršelo nám do stanu, který jsme nechali otevřený. Ale jenom trošku a jenom na můj spacák na kraji. Hromská práce.

          Záměr dne se však podařil, jsme odpočinutí a vykoupaní, zítra vzhůru na sever. Škoda, že je takhle hnusně, za slunka by tady muselo být nádherně.

----------

Večerní rozhovor:

Ťap: To byl nápad s těma vlasama.

Egi: Co?

Ťap: Je mi na ně zima.

Egi: Na vlasy?

Ťap: Mám všechno mokrý a tobě je to jedno.

Egi. Hmm, je. Ale já jsem jenom řekl, že JÁ se jdu koupat.

Ťap: Ale já jsem musela taky, jinak bys napsal do deníku, že Ťapinka-srabinka nešla.