Sázava 2006 ... aneb "Voda není dobrá ani v botách ..."
Touhle tupounovinou se dostanete až na úplně hlavní stránku ...	(22.-30.07.2006)

<< Popis a tlachy

Sobota, 22.07.2006

Jedeme, no hurá. Motospojka PraPetra s apendixem Vávou nás mají čekat v Kácově. Tam jsme záhy vtaženi do kempu "U kouzelníka". Kemp se jmenuje "U kouzelníka", neboť majitel je kromě provozovatele kempu také kouzelníkem. Pepé z kempu obhlíží řeku, tvrdí, že je málo vody, že vůbec nebudeme moct jet.		To je ono, to je putyka v kempu "U kouzelníka". Ta divná postavička šklebící se z růžovejch tepláků, to je Váva.

Neděle, 23.07.2006

Cane si dosmýkal stan "do nenáročných klimatických podmínek", takovej ten srandovní se šnuptychlem nahoře, leč tento ponechal jako rezervu (tzn. pro Vávu a jiné dočasné elementy), sám anektoval Pepého (větší, nikterak kvalitnější) stan.	Váva v Caneově rezervním stanu "do nenáročných klimatických podmínek" ležící spící.		Kemp. Furt ten u toho kouzelníka.

Ještě vypodložkovat sedačky (dobrej trik od loňska) a pomalu můžeme se štelovat k odjezdu.		Motospojka PraPetra vše monitoruje z bezpečí vozidla, aby po ní náhodou někdo nechtěl nějakou interakci s lodí.

Spustit lodi na vodu ...		... a ač je vody málo, jet se dá. Pohoda.	Sázava. Taková "kochací" řeka, v zásadě se opakující postup jez - peřejka - volej. Ale jinak pěkné.

Cane a dva ptáci - Strakapoud a labuť.	Ťapinka si hraje na malou mořskou vílu.	Za pozornost stojí ten zdrhající vodynemilný čokl - nemusí mít vody víc, než je nezbytně nutno.

Jeden z prvních jezů ...	... a přilelý kiosek "U čerta".

Většina jezů je za tohoto stavu vody nesjízdná. Někteří to sice jezdí, víceméně prdelí po šutrech, ale my nehodláme takto ničit lodě, ačkoli jsou z půjčovny. Beztak by si u toho jeden nic neužil, raději přetahujeme ...	... obzvláště Straki s Canem u toho dokáží mimoděk vyprodukovat nejedno lecjaké vtipné varietní číslo.		Pod jezem se dá občas koupat a najít prakticky přírodní masážní vířivku.

Pepé dělá "mrtvolu". Zatím nohama dopředu a hlavou proti proudu. Což je o hodně lepší než naopak, jak se ukáže dále.

Poslední jez před Soběšínem.

Soběšín, hospoda "U Pudilů". Stejně dobře by se prý mohla jmenovat "U Prudilů". Nevím, mně přišli jenom trochu zmatení, ale jinak příjemní. Ale já tam nebyl celou dobu.

Pondělí, 24.07.2006

Ráno v "kempu". Ťapinka popíjí kafe kultivovaně z hrníčku.	Ono je to "veřejné tábořiště" v Soběšíně vlastně jenom taková zválená louka, kde není lautr nic, trochu jim to tam spláchla na jaře voda. Ale zas tam je klid a ani se tam neplatí.	Pepé si chladí pleš ve stínu a přemítá, proč zrovna dneska by "nemohl vůbec jet".	Tradiční ranní povalování a čekání, až se Cane probudí.

Pepé využívá volné chvíle a krmí pséka Anďáka chutným, leč neoloupaným salámem.	Cane vstal. Bez vesty je to taky taková postavička do kabaretu. Rozborem původního velkého snímku se dá zjistit, že má na hodinkách čtvrt na deset. A já, vůl, su vzhůru už od osmi. Kurva.

PraPetru posednul nápad, že se na chvíli prohodí s Ťapinkou. Ťapinka bude dělat motospojku, PraPetra pojede na lodi. První čtyři kilometry, pak se v Českém Šternberku prohodí. Černýho PraPetra si vytáhnul Marťan, protože vzhledem k figuře byl asi jediný, u koho nehrozilo, že by se loď zaryla přídí do dna. Nasedání PraPetry do lodě byla historka asi na čtvrt hodiny. Poté, co si vydupala vysazení černého pasažéra - housenky, jala se nastupovat za asistence dvou silných mužů. To se jí i podařilo, aniž by se plavidlo zvrhlo. Pak se ovšem tvrdošíjně odmítala pustit boků a chytit pádlo, musel až Cane přijít z boku, prostě jí vzít ruku, utrhnout od boku lodi a položit na pádlo.

Nakonec se tedy PraPetra s Marťanem odlepili (odtrhli) od břehu a s lodí na hranici nosnosti vypluli vstříc šťastným zítřkům, tedy minimálně vstříc Českému Šternberku.	My ostatní obratem za nimi. Tedy s drobnými peripetiemi, jako když se po půl kilometru plavby Caneovi se Strakapoudem poblil do lodi pes z toho ošlupkovanýho Pepého salámu.	Opět malebná krajina a nemalebný volej.

Několik takřka lyrických momentek z cesty. Co taky už chcete na vodě furt fotit?

Český Šternberk na obzoru. Většina tam byla včera se podívat, já tam byl relativně nedávno (17 let).		Labuť.

PraPetří krysí drápání se z vody, historka ne nepodobná tomu naloďování. Ale ven jí to šlo o poznání rychleji. V tuto chvíli se ještě domnívala, že tím její vodácká epizoda po čtyřech kilometrech skončila ...		... sedíme jak parta vágusů v jediném stínu široko daleko a čekáme na Ťapinku, tedy improvizovanou motospojku. Aby se po půlhodině ukázalo, že ve Šternberku spadl kus jakéhosi železničního mostu a celá obec je po silnici nepřístupná. PraPetru čeká dalších 6 km na lodi.

Pápá Český Šternberku.

Skála a železniční most u dalšího kempu a občerstvovny (Rataje nad Sázavou). Nádherná scenérie.		Tam nás taky čekala Ťapinka. A taky mám tu občerstvovnu pečlivě zdokumentovanou, abych si pamatoval, kam už příště nejít. Dvacet minut ve frontě o pěti lidech, abych si mohl vůbec objednat (ohřívanou sekanou nebo párek), dodání za hbitých 35 minut. Z takovejch velkopodnikatelů by se jeden posral.

Další přetahovací jez u jakési elektrárničky (Rataje). Nic složitýho ...	... prostě na kraji spustíte loď, stoupnete si po kolena do vody, uděláte krok stranou a vezmete to po šutrech. Tak to udělá normální člověk. Třeba já. Nebo Pepé, Strakapoud (na snímku), Marťan nebo třeba Cane.	Ne už tak ovšem Ťapinka. Ta si musí najít svoji pohodlnější cestičku.

Protržený jez u Ledečka. Třeba Pepému a Caneovi se to nějak nepozdávalo, že prý je tam moc šutrů a při kolizi je to tak na vyražení zubů. Zhodnotil jsem to jako jez kategorie "laláček", pravda, šutr by se našel, ale hezkej vodní jazyk tam byl, štěstí přeje odvážným, zkusil jsem to jako předjezdec v singlu a tramtadadá, šlo to, ani jsem pořádně nedrncnul.

No dobrá, to přistání jsem trochu neodhad a bylo, ehm, krapet slabší. Ale to jenom proto, že jsem nechtěl jezdit moc daleko, neboť jsem se musel vrátit a udělit pár dobrých rad.

Musel jsem se vrátit a udělit pár dobrých rad, které ovšem některým (zde Marťan a Ťapinka) byly dost ku hovnu. To se stane. Straki, kterej čekal, že si to dám eště jednou s ním, se jenom tázal, zda aspoň zhruba vím, co dělám, a jestli fakt zastávám názor, že to jde i v deblu? Pak pokrčil rameny a pravil, že nikdo nežije věčně ...

... nikdo sice nežije věčně, ale s dobrým kormidelníkem to nemá na stav věci pražádný vliv. I to přistání se nám povedlo daleko líp. Strakapoudův první jez. Vždyť jsem říkal, že je to jenom takovej "laláček".

Jelikož tohle byla nejdelší denní etapa, cca 19 ř/km, většina tradičně po voleji, zbytek cesty jsme se prachsprostě flákali, soulodili a nikam se nehnali.

Samopše. Tam jsem kdysi začínal svoji první vodáckou epizodu, to je těch sedmnáct let. Motospojka PraPetra nám tam dopředu domluvila utáboření v jednom z kempů jménem Osada, v takovém, kde se zaměřují spíš na chatky a stany berou jenom v omezené míře. Třeba tři. Nutno ocenit doprovodné vozidlo, prozíravý nápad (tuším můj) vyslat je dopředu a i PraPetří vyřídilku. Jiná parta, která jela kousek před náma, tak narazila na "obsazený kemp" a musela ještě notný kus pokračovat. Sice to není až tak vodácké tábořiště, ale možná paradoxně i proto tam bylo dost příjemně. Pepé tvrdí, že má tenisový loket a že asi dál vůbec nebude moct jet.

Úterý, 25.07.2006

Ranní orosené bejlí (foto Ťapinka) ...	... a celkový pohled na kemp.

Balení. Nevím, ale pozoruju to už poslední tři roky - tady jsme sice sami, ale jinak míváme kolem sebe při vybalování nebo balení největší čurbes široko daleko.

Moje smečka. Teď taky netuším, co tam předvádí Ťapinka, jestli se obléká, vysvléká, ukazuje kozy nebo co, každopádně pséci jenom tak polehávaj a dělaj blbé ksichty.

Ještě snídaně a pak už lodě k vodě.

Strakapoud s Canem si zkouší jeden ten "poprdelní" jez, tzn. propust je nesjízdná, tak se dá sjet po prdeli po šutrech. Ne, Strakimu tam opravdu nejeblo a nechce z lodi vystoupit a odejít, to se jenom zarazili na hraně jezu a musel to jako správný háček nohou odrazit.			Romantika, ne?

Následuje konečně jez Budín, sjízdný, s krásně upravenou sportovní šlajsnou. Znovu jej hodnotím jako vodáckou kategorii "laláček".	To jsem já s Pepém. Takhle fotí sjíždění jezu Ťapinka.

Marťan s Ťapinkou (takhle fotím sjíždění jezu já). Nabrali, ale bez problémů ustáli.

Jak bylo málo vody, vystoupily z mělčin docela příhodné ostrůvky, kde se dalo pohodlně zaparkovat.

Cane se Strakapoudem. Zajímavé, kolik cviků dokáže někdo (Strakapoud) vymyslet během tak krátké doby s jedním pádlem. Třeba si ho bůhvíproč schovat do lodi, aby se zbytečně nenamáčelo, dokud ještě o nic nejde.	Pak se dá také použít pádlo jako harpuna, kdyby z vodní tříště vykoukla kupříkladu lochneská příšera.	Pokud lochneská příšera nepřijde, dá se pádlo nechat jako obrácený deštník a nastavit ho vlně, aby vodáka neošplíchla.	Co jim tam ta loď vyvádí, to netuším, avšak Straki vypadá, že oklepává pádlo.

Na závěr Strakapoud chytne ještě mokré pádlo štítivě jen konečky prstů a po zbytek doby ho suší.	Ovšem jsou také pohodlně dole.

Příhodné místo využíváme opět ke koupání.		Pepé opět (upřímně - na moji žádost) dělá mrtvolu. Avšak tentokrát už hlavou po proudu. Jakmile si vyndá ruce zpoza hlavy, uplave mu v nestřeženém okamžiku čepice. Pepé míní, že neboť je plešatý, bez čepice vůbec nebude moct jet.	Čuba Máša sápající se po vodních radovánkách na mělčinu. To je taky můj poslední snímek tohoto dne a poslední pořádný za celou dobu. Nyní jsem si odložil foťák na zem, čubka si ho obešla a nad ním se pořádně oklepala. Nejsu si jistej, jestli je to opravdu tak, ale přesně od té doby fotoaparát nepracuje.

Středa, 26.07.2006

Kemp "RSA Vaníček" u Chocerad a Ťapinčina siesta v kopřivách. Inu, Ťapinka. Ale kemp vcelku příjemný, dobrá hospoda, co si přát víc? Foťák částečně vyschnul a funguje - pokud si poodejdu dostatečně daleko (cca 20 m), vytáhnu zoom na padesát procent a zapnu makro. Tím je limitovaný zbytek fotek.

Silniční most v Choceradech, PraPetra na něm. Řidič nesmí na mostě zastavit, stát, couvat a otáčet se. PraPetra zastavila, stála, fotila nás, následně si couvla, otočila se a jela dál ...	... až k dálničnímu mostu v Hvězdonicích, kde byla plánovaná zastávka. Jenže tam na nás čekala "kunda mutter" (viz popis), čili z hospody nebylo nic. Zato jsem měl tím větší chuť někomu rozbít hubu.

Zbytek cesty směr Čerčany. Kdybysme věděli, co to je zase zač, radš bysme se na to vysrali.

Jinak jenom drobné epizody, například když se Cane se Strakapoudem v peřejce pod jezem neshodli v navigaci, jestli kupříkladu "napravo" znamená, že napravo je třeba jet nebo napravo je třeba šutr. Takto se jim podařilo šutr přesně trefit, zaaretovat špici, o kámen se otočit nejdřív horizontálně (zadkem dopředu). Dále jejich komunikační šum neunesl kormidelníkův pokyn typu "zaber", neboť byli-li zadkem dopředu, háček chybně vyhodnotil, zda to znamená zabrat po směru přídě nebo po momentálním směru plavby. Každopádně pohled na Strakiho hrabajícího se po čtyřech ve vodě po kolena je zkrátka boží.

Čtvrtek, 27.07.2006

Jak jsou celé Čerčany z piči obec, koupání tam prej bylo fajn. Nemohu soudit, nemusím mít vody víc, než je nezbytně nutné.

PraPetra po koupání utírající si ruce do páně Strakapouda, tento marně se snažící dostat se ku své konzervě.	Ten kemp v Čerčanech stál taky za to. Štěstí, že si nikdo nedovolil přijít a chtít tady za to ještě zaplatit.

Nějakej most kdesi cestou a nějaké kačénky kdesi cestou. Obojí kdesi je totožné, ale za prase nevím, kde přesně to bylo.

Další z jezíků, koupání, přetahování. Zase - sjízdný, ale jen za cenu zbytečného utrpení lodi, to není nic záživného.

Konkrétně tady pod tím jezem byla taková mělčina, že bylo třeba jít asi dvěstě metrů vodou, pak jsme vysílení padli a rekreovali se. Šak máme dovolenou.

Další z tuze prima hospůdek ...	... u přítoku ...	... přímo pod zříceninou Zbořený Kostelec. Škoda, že mi ten foťák pořádně nefotí. Celkovej záběr by byl tuze krásnej, hehe.

Večerní Týnec nad Sázavou, zase - z polofunkčního foťáku nic lepšího nedostanu.

Pátek, 28.07.2006

Kemp v Týnci, tradiční ranní briefing.	Cane politicky vysvětluje psům, že přece vědí, že jim nic k jídlu nedá. Aby jim nakonec pochopitelně dal. Psovi psí daň, to dá rozum.	Zdravotnické okénko - "A tohle, pánové, tohle je celulitida."

Nejkrásnější úsek: Týnec - Krhanice - Pikovice (aka Pičovice). Škoda, že bylo tak málo vody, dvacet centimetrů navíc, aby zmizely aspoň ty šutry těsně pod hladinou, to by hodně pomohlo. Ale nádhera to byla. Možná ještě jenom kdybych neměl v té lodi na háku Baču.

Opět jeden takový provalený stupeň, zde bravurně Cane na singlu ...

... a neméně ukázkově Ťapinka s Marťanem.

Přes všechna protivenství - tohle je prostě paráda.

Občerstvovna u Lesního jezu u Kamenného Újezdce ...	... a tamní echt vodácký stůl pro všelijaké Caney a Strakapoudy.

Siesta peřejemi vyčerpaných posádek před sakumprásk posledním (opět peřejnatým) úsekem.

Předposlední prorvaný jez u Kamenného Přívozu, jediní dva odvážlivci - já a Cane. Nesmírně dramatické.

A největší nepříjemnost - kompletně nesjízdný 200 nebo 300 m úsek pod jezem u Žampachu. Ale popravdě, čekal jsem, že to bude horší, ten kousek to šlo.

<< Popis a tlachy