Bitva o Ořechov 2011
Touhle tupounovinou se dostanete až na úplně hlavní stránku ...
(22.-23.04.2011)

 

<<--- Zpět na přehled

 

První bojová ukázka nás zavádí do Syrovic, jejichž osvobození předcházelo přímo Ořechovu.

Zlí jazykové tvrdí, že jakmile Sovětům padl do ruky lihovar, podnapila se tam první vlna, vyhnala Němce z Ořechova a spokojeně usnula, načež Němci nelenili a nepěkným způsobem s nimi obratem zacvičili. Jiní zlí jazykové užívají variantu tu, kterak první vlna podcenila obranu díky únavě z předchozích bojů a dlouhému žádání o vystřídání, leč opila se záloha a vystřídat je nepřišla. Zbytek historky používají totožný.

Jak to přesně opravdu bylo a do jaké míry lihovar sehrál svoji negativní roli, to, obávám se, dnes těžko posoudit.

Poměrně jisté je jen to, že opravdu osvobozovací boje kolem Ořechova probíhaly na několik kol, díky čemuž se z toho stala tak houževnatá záležitost, až vešla do historie.

Pojďme na první část hrané rekonstrukce:

 

Rusové se pomalu richtují k útoku na Syrovice a Ořechov.
A mají proč. Nejenom, že tyto jihomoravské vísky jsou stále v rukou Němců, ale těm ještě stále přicházejí čerstvé zálohy.

 

Syrovický lihovar ...
... a dění v jeho zázemí.

 

Spiritusfabrik Syrowitz jakožto producent lahví se známými hnědozlatými vinětami, vítanou to komoditou v předvečer Vůdcových narozenin.
Nicméně se vrací průzkumná hlídka ohlásit blížící se Rudou armádu. To by pokazilo jednomu náladu, narozeniny nenarozeniny.

 

Elementární bojová logika velí udělat z nepojízdného vyřazeného náklaďáku zátaras na přístupové cestě.

 

Sklady lihovaru právě obdržely pozdrav od sovětského dělostřelectva. Oko nejednoho alkoholika by zaslzelo.

 

Na scénu se v plné parádě dostavuje spojenecký průzkum se svými lehkými i obrněnými vozidly. Začínají první přestřelky.

 

Z větší vzdálenosti mimo účinný dostřel ručních zbraní zatápí Němcům minometné skupiny a vnáší zmatky do jejich řad s cílem způsobit jim přímé ztráty a destabilizovat jejich obranu.

 

Fašisté však stále oplývají vysokou bojovou morálkou a předem připravené zákopy pevně ovládají. Na nějaký překotný ústup to z jejich strany rozhodně nevypadá.

 

Rudoarmádní pěchota, byť pod sporadickou palbou z německé strany, toho má tak akorát dost. Unaveni vleklými boji už kdesi od Bratislavy jdou do operace nevrle, tím však úderněji.

 

Po nedlouhých pozičních bojích přichází typický frontální útok. "Urááá" a na zteč.

 

Pár dočišťovacích přestřelek a Syrovice, ano, právě včetně lihovaru jsou pod sovětskou kontrolou. Šlo to lehce, není-liž pravda?

 

On takový nepoškozený lihovar je, zvláště pro některé, požehnáním z nejvyšších. Příjemné počasí, do Moskvy daleko, kontrola veškerá žádná. Zbraně poházené po mezích a začíná se slavit.

 

"Tavárišč vojennyj koresponděnt, schadí sudá, charóšaja vodka zděs."
Alkoholem a válečnými útrapami charakteristicky poznamenané tváře osvobotitelů.

 

Jestli si snad Rusové a Rumuni mysleli, že jim německá strana palírnu jen tak nechá? I kdyby nakrásně byli sborem ozbrojených abstinentů, mají jasný cíl: Vůdci k narozeninám dobýt Syrovice zpět. Do jaké míry si z toho pan Áda kecne na prdel, to ponecháme na nápaditosti stratégů Wehrmachtu.

 

Nu vot, Germánci idut, hik, škyt.
A oni fakt idut, což kvitují východní jednotky bez nějakého extrémního nadšení.

 

Karta jako by se obrátila. Obranné pozice zaujímají Sověti ...

 

... zatímco Němcům podporovaným pancéřovanými kamarády se začíná dařit zaujímat nedávno ztracené pozice.

 

Velice záhy dochází na přestřelky zblízka, boj o každých pár metrů a při prakticky kontaktní vzdálenosti i na pažby, bodáky a polní lopatky.
Rumunské a Ruské jednotky špatně odolávají náporu našňupnutých Němců. Možná jenom shodou okolností, ale tito mají i v boji muže proti muži navrch.
"Chtěl jsi dobýt lihovar? Tnu tě špachtlí na ovar."
Chápu, oproti zlidovělému veršíku "jen si pískej, fašisto, spojenci jdou najisto" je to chabá náhražka, ale moje původní za prvé, za druhé podstatně lépe vystihující tuto fázi osvobozovací operace.

 

Netrvá dlouho a jsme tam, kde jsme byli na začátku střetu. Jednotky Wehrmachtu a SS našňupnutě slídí na bojišti a zkoumají, zdali jsou mrtví opravdu mrtví. Pokud ne, je třeba z nich opravdu mrtvé udělat. S nějakými zajatci se nijak extrémně momentálně nezalamuje žádná z bojujících stran.

 

Německé jednotky zabezpečují perimetr a velící důstojníci zajisté telegraficky informují Berlín, že führer má k narozkám Syrovice zpět. Jak už jsem podotknul: jak moc z tohoto strategického počinu byl fýrer happy, o tom se historické prameny taktně nezmiňují.

 

Přenesme se tímto z právě skončené bojové ukázky zpět do reality sobotního odpoledne v roce 2011, kdy si účastníci obou stran právě proběhlé části rekonstrukce válečného konfliktu navzájem pomáhají oživovat padlé a ještě jim přátelsky podávají zbraně, aby se jim to mohlo v druhé části odpoledne poněkud vymstít. Ale to už je až další kapitola.

 

Zkrátka tuto epizodu díky režijně fikaně rozdělenému boji vyhrává v letošním ročníku memoriálu trochu netypicky Wehrmacht. Ale my, sportovní fotografové, víme, že chválit výsledek zápasu v přestávce jest poněkud pitomé. Následuje odchod do kabin, ehm, promiňte, defilé účastníků první ukázky a pauza na oběd, druhá půle pak může jistě přinést nejeden zlom.

 

<<--- Zpět na přehled